PODROBNÁ HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ MOUDROSTI

    Pro šíření duchovních idejí Alberta Einsteina bylo ustaveno "Sdružení pro rozvoj duchovního odkazu Alberta Einsteina".  Bylo založeno Ing.  Dr.  Otakarem Mikešem, DrSc. , na základě jeho panelového příspěvku "Futurologie vztahu náboženství a vědy", v panelové diskusi na téma "Náboženství a věda", uspořádané Evropským kulturním klubem a Radou vědeckých společností ČAV v Praze 1. dne 20. 4. 1995 v budově prezidia České akademie věd na Národní třídě č.  3.  Sdružení zahrnovalo asi 20 členů (většinou intelektuálů) a bylo zastřešeno jako specializovaná zájmová skupina při "Společnosti Nového Města pražského - Beseda Měšťanská" se sídlem v Praze 1, Senovážné nám.  16.  Pozdější adresa byla  Myslíkova 25.  Toto organizační začlenění nebylo považováno za definitivní.  

    Úkolem sdružení byla propagace duchovních idejí Prof.  Alberta Einsteina a zakladatelů Unitarie Dr.  Norberta Fabiána Čapka a Dr.  Karla Hašpla formou rozvíjení nového postmoderního necírkevního a nedogmatického, vědě blízkého "Náboženství Moudrosti".  Sdružení v Praze uspořádalo řadu přednášek, diskusních besed a jiných akcí, většinou v prostorách "Gymnázia Jana Palacha", "Unitarie" a "Humanistického hnutí".  Na 11.  Festivalu ezoteriky v Bratislavě byla dne 23. 9 2001 přednesena promluva "Einsteinův odkaz třetímu mileniu".   V roce 2002 zahájilo svou aktivitu i v "Lidové universitě" při Městské knihovně v Praze.  

    Od počátku roku 2004 však došlo k důležité změně: 

    Podle sdělení Ing.  Věry Kopalové - představitelky „Společnosti Nového Města pražského - Besedy měšťanské“ - tato Společnost počátkem roku 2004 ukončila svou činnost.  Poněvadž Sdružení bylo zájmovou skupinou této Společnosti, ukončila se tím formálně i jeho existence jakožto společenské organizace.  

    Poněvadž však rozvíjení duchovního odkazu Alberta Einsteina by mělo pokračovat dále, jelikož představuje duchovní přínos pro současného člověka a přispívá ke vzniku univerzálního necírkevního vědě blízkého kosmického náboženství budoucnosti, změnilo formu svého působení.  

    Sdružení nebylo dost početné k založení samostatného spolku nebo náboženské společnosti, proto jen otevřelo na internetu rubriku s názvem N Á B O Ž E N S T V Í   M O U D R O S T I .  Pod její hlavičkou dále rozvíjelo duchovní odkaz prof. Alberta Einsteina, Dr. Norberta Fabiána Čapka, Dr. Karla Hašpla a dalších duchovních učitelů, jejichž nauky přispívají k formování duchovního učení budoucnosti.  

    Na této internetové adrese byly nadále oznamovány všechny akce.  S těmito programy se zájemci mohli seznamovat také v místech jejich realizací: na nástěnkách vyvěšovaných v rámci aktivit Lidové university na budově Městské knihovny v Praze 1. na Mariánském náměstí č.  1 (byly uváděny také v programech, zasílaných zájemcům Lidovou univerzitou), byly přístupny rovněž na vývěskách na paláci Unitarie na Starém Městě v Karlově ulici č.  8 při vstupu do divadla Ta Fantastika, případně na nástěnkách v jiných místech.

   Původní uvedená internetová a e-mailová adresa zůstaly zachovány, jen název "Sdružení" se změnil na "Náboženství Moudrosti".

    Posláním Náboženství Moudrosti bylo šíření postmoderních idejí, které by měly počátkem třetího milénia přispívat k postupnému vytváření univerzálního, vědě blízkého náboženství budoucnosti. Jeho cílem je během času začít nahrazovat upadající vliv starých klasických náboženství (ten v současnosti zřetelně pozorujeme a nazýváme jej „náboženská krize“). Jak si představujeme, že by takové ideální náboženství budoucnosti mělo vypadat, charakterizuje 10 bodů z již zmíněného panelového příspěvku „Futurologie vztahu náboženství a vědy“:

       Podle těchto souhrnných představ: (1) Bůh bude chápán jako neosobní kosmický duchovní Princip, který je příčinou a základem všeho existujícího. Je prapodstatou veškerého bytí a dění. (2) Bůh nesmírně převyšuje možnosti našeho lidského poznání, proto člověk nemůže Boha plně rozumově pochopit, je nepředstavitelný a snaha o nějaké jeho definování či zobrazování je naivní. Člověk se však může - oproštěn od závaží svého malého ega - Bohu blížit duchovní cestou ve stavu hlubokého niterného ponoření a nacházet jej jako svou duchovní prapodstatu. (3) Bůh je současně transcendentní (ve Věčnosti) a imanentní (ve vesmíru). Bude chápán jednak jako bezpřívlastkové Absolutno existující trvale ve Věčnosti - této formě říkáme Bůh transcendentní. Přitom Věčnost není sumace, nýbrž negace času. Je tam, kde čas není. Pro vědecké pracovníky by určitým přiblížením mohl být pojem singularita. Z tohoto základního centra veškerého bytí jsou postupně vyzařovány jednotlivé vesmíry a Bůh imanentní tkví v jejich podstatě - je prapříčinou jejich bytí a rozvoje. Bohu budou proto připisovány dvě formy existence: trvalá, věčná, neprojevená (tj. transcendentní) a dočasná (i když dlouhodobá) projevená (tj. imanentní). (4) Bůh bude chápán jako Zákon (s velkým Z) a všechny nám dnes známé přírodní, duchovní i společenské zákony - jakož i zákony, které budou teprve objeveny - jsou součástí tohoto univerzálního Zákona. A právě snaha o jeho podrobné studium je jednou z hlavních cest, kterou se věda v plné šíři může tangenciálně blížit poznání božství, neboť co činí věda jiného, než že se snaží odhalovat přírodní zákony? Řečeno zkráceně: Bůh je zdrojem základní zákonitosti v každém z projevených vesmírů a Zákon je způsob, jakým se projevuje.

     (5) Základní metodou, kterou je náš vesmír na všech úrovních prostřednictvím těchto zákonů ustavičně a nepřetržitě vytvářen, je postupný vývoj - evoluce. Probíhá na úrovni kosmu i pozemské přírody, kde se vztahuje na fylogenezu i ontogenezu, a platí i pro úrovně čistě duchovní. Vývoj je základní univerzální metoda, která trvale směřuje ke stále větší dokonalosti všeho tvořeného. (6) Náboženství budoucnosti bude univerzálním etickým učením. Výraz univerzální náboženství má tři významy. Jednak znamená všeobecnost, tj. učení pro všechny lidi bez ohledu na rasu či barvu pleti, národnost, pohlaví, státní či společenskou příslušnost a bez ohledu na náboženství jejich otců. Druhý význam vyjadřuje snahu vybírat ze starých i současných věr celého světa vyspělé nauky s nadčasovým významem a vytvářet tak předpoklady k jednotnému společnému náboženství. (7) Třetí význam výrazu "univerzální" je odvozen od latinského slova "universum", což znamená "vesmír". Jak to předpokládal již Einstein, bude to náboženství kosmické, odvozené ze vztahu vyvíjejícího se člověka k vyvíjející se přírodě a vesmíru, k jeho duchovní Jednotě (s velkým J). Svou symboliku a slavnosti bude přebírat z kosmického dění, zejména ze zdánlivé dráhy Slunce, které bude jeho hlavním náboženským symbolem. (8) Náboženství budoucnosti bude prosto dogmat a nebude založeno na zjeveních ani na svatých písmech. Bude to náboženství přirozené, etické, humanistické, formulované zcela nově způsobem odpovídajícím věku uvolňování atomové energie, letů do vesmíru, genových manipulací a dalších významných pokroků vědy. Bude charakterizováno nejen ušlechtilým vztahem člověka k člověku, ale i velmi úzkým vztahem k přírodě, považované za chrám Boží. (9) Náboženství budoucnosti nebude s ostatními zanikajícími formami bojovat nebo zbytečně polemizovat. Bude jimi klidně a nekonfliktně prorůstat ke světlu poznání. Bude si vědomo toho, že nové moderní nauky nelze nikomu vnucovat, k nim nutno dospět vývojem, a to vyžaduje svůj čas. Náboženství budoucnosti bude proto naprosto tolerantní k jiným ušlechtilým duchovním učením a filozofickým směrům. A konečně (10) Naše Země se stává relativně stále menší a současné možnosti globální výměny informací povedou k tomu, že náboženství budoucnosti bude nakonec učením celosvětovým – kosmopolitickým, což ovšem bude vyžadovat hodně dlouhý čas; určitě k tomu nedospějeme v dohledné budoucnosti".

          Po uvedené stručné charakterizaci předpokládaného postmoderního náboženství je nutné se zcela krátce zmínit o tom, jak si představujeme, že vznikne. Nepředpokládáme příchod nějakého dalšího avatara, který před lidstvo předstoupí s nějakým novým zjevením a své učení bude doprovázet prováděním zázraků. Na vývoji postmoderního náboženství se bude podílet větší množství duchovně orientovaných intelektuálů (mezi nimiž bude i řada vědců) a ono také mezi samostatně myslícími inteligentními občany nalezne své prvé vyznavače. Jeho vývoj bude charakterizovat pět principů:

          Prvým z nich je duchovně-náboženský synkretismus. Je to shromažďování nadčasových informací ze všech náboženství (starých i současných) i z různých duchovních směrů a jejich vzájemné ovlivňování. Druhým principem je duchovně-náboženský eklektismus, umožňující zodpovědný výběr z obrovského množství shromážděného a leckdy i rozporného materiálu. Třetí princip je náboženská intuice, umožňující správný výběr. Čtvrtým principem je duchovní inspirace, umožňující výstižné formulace vybraných materiálů a příspěvku vlastních úvah. A konečně pátým principem je permanentní selekce: učení postmoderního náboženství nebude proto něčím neměnným, jako nějaké svaté písmo, nýbrž bude ustavičně doplňováno a aktualizováno. Bude to permanentní proces.