PODROBNÁ HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ MOUDROSTI
Pro šíření duchovních idejí Alberta Einsteina bylo ustaveno "Sdružení pro rozvoj duchovního odkazu Alberta Einsteina". Bylo založeno Ing. Dr. Otakarem Mikešem, DrSc. , na základě jeho panelového příspěvku "Futurologie vztahu náboženství a vědy", v panelové diskusi na téma "Náboženství a věda", uspořádané Evropským kulturním klubem a Radou vědeckých společností ČAV v Praze 1. dne 20. 4. 1995 v budově prezidia České akademie věd na Národní třídě č. 3. Sdružení zahrnovalo asi 20 členů (většinou intelektuálů) a bylo zastřešeno jako specializovaná zájmová skupina při "Společnosti Nového Města pražského - Beseda Měšťanská" se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 16. Pozdější adresa byla Myslíkova 25. Toto organizační začlenění nebylo považováno za definitivní.
Úkolem sdružení byla propagace duchovních idejí Prof. Alberta Einsteina a zakladatelů Unitarie Dr. Norberta Fabiána Čapka a Dr. Karla Hašpla formou rozvíjení nového postmoderního necírkevního a nedogmatického, vědě blízkého "Náboženství Moudrosti". Sdružení v Praze uspořádalo řadu přednášek, diskusních besed a jiných akcí, většinou v prostorách "Gymnázia Jana Palacha", "Unitarie" a "Humanistického hnutí". Na 11. Festivalu ezoteriky v Bratislavě byla dne 23. 9 2001 přednesena promluva "Einsteinův odkaz třetímu mileniu". V roce 2002 zahájilo svou aktivitu i v "Lidové universitě" při Městské knihovně v Praze.
Od počátku roku 2004 však došlo k důležité změně:
Podle sdělení Ing. Věry Kopalové - představitelky „Společnosti Nového Města pražského - Besedy měšťanské“ - tato Společnost počátkem roku 2004 ukončila svou činnost. Poněvadž Sdružení bylo zájmovou skupinou této Společnosti, ukončila se tím formálně i jeho existence jakožto společenské organizace.
Poněvadž však rozvíjení duchovního odkazu Alberta Einsteina by mělo pokračovat dále, jelikož představuje duchovní přínos pro současného člověka a přispívá ke vzniku univerzálního necírkevního vědě blízkého kosmického náboženství budoucnosti, změnilo formu svého působení.
Sdružení nebylo dost početné k založení samostatného spolku nebo náboženské společnosti, proto jen otevřelo na internetu rubriku s názvem N Á B O Ž E N S T V Í M O U D R O S T I . Pod její hlavičkou dále rozvíjelo duchovní odkaz prof. Alberta Einsteina, Dr. Norberta Fabiána Čapka, Dr. Karla Hašpla a dalších duchovních učitelů, jejichž nauky přispívají k formování duchovního učení budoucnosti.
Na této internetové adrese byly nadále oznamovány všechny akce. S těmito programy se zájemci mohli
seznamovat také v místech jejich realizací: na nástěnkách vyvěšovaných v rámci
aktivit Lidové university na budově Městské knihovny v Praze 1. na
Mariánském náměstí č. 1 (byly uváděny
také v programech, zasílaných zájemcům Lidovou univerzitou), byly přístupny
rovněž na vývěskách na paláci Unitarie na Starém Městě v Karlově ulici č. 8 při vstupu do divadla Ta Fantastika,
případně na nástěnkách v jiných místech.
Původní uvedená internetová a e-mailová
adresa zůstaly zachovány, jen název "Sdružení" se změnil na
"Náboženství Moudrosti".
Posláním Náboženství Moudrosti bylo šíření postmoderních idejí, které by měly počátkem třetího milénia přispívat k postupnému vytváření univerzálního, vědě blízkého náboženství budoucnosti. Jeho cílem je během času začít nahrazovat upadající vliv starých klasických náboženství (ten v současnosti zřetelně pozorujeme a nazýváme jej „náboženská krize“). Jak si představujeme, že by takové ideální náboženství budoucnosti mělo vypadat, charakterizuje 10 bodů z již zmíněného panelového příspěvku „Futurologie vztahu náboženství a vědy“:
Podle
těchto souhrnných představ: (1) Bůh bude chápán jako neosobní kosmický duchovní
Princip, který je příčinou a základem všeho existujícího. Je prapodstatou
veškerého bytí a dění. (2) Bůh nesmírně převyšuje možnosti našeho lidského
poznání, proto člověk nemůže Boha plně rozumově pochopit, je nepředstavitelný a
snaha o nějaké jeho definování či zobrazování je naivní. Člověk se však může -
oproštěn od závaží svého malého ega - Bohu blížit duchovní cestou ve stavu
hlubokého niterného ponoření a nacházet jej jako svou duchovní prapodstatu. (3)
Bůh je současně transcendentní (ve Věčnosti) a imanentní (ve vesmíru). Bude
chápán jednak jako bezpřívlastkové Absolutno existující trvale ve Věčnosti -
této formě říkáme Bůh transcendentní. Přitom Věčnost není sumace, nýbrž negace
času. Je tam, kde čas není. Pro vědecké pracovníky by určitým přiblížením mohl
být pojem singularita. Z tohoto základního centra veškerého bytí jsou postupně
vyzařovány jednotlivé vesmíry a Bůh imanentní tkví v jejich podstatě - je
prapříčinou jejich bytí a rozvoje. Bohu budou proto připisovány dvě formy
existence: trvalá, věčná, neprojevená (tj. transcendentní) a dočasná (i když
dlouhodobá) projevená (tj. imanentní). (4) Bůh bude chápán jako Zákon (s velkým
Z) a všechny nám dnes známé přírodní, duchovní i společenské zákony - jakož i
zákony, které budou teprve objeveny - jsou součástí tohoto univerzálního
Zákona. A právě snaha o jeho podrobné studium je jednou z hlavních cest, kterou
se věda v plné šíři může tangenciálně blížit poznání božství, neboť co činí
věda jiného, než že se snaží odhalovat přírodní zákony? Řečeno zkráceně: Bůh je
zdrojem základní zákonitosti v každém z projevených vesmírů a Zákon je způsob,
jakým se projevuje.
(5)
Základní metodou, kterou je náš vesmír na všech úrovních prostřednictvím těchto
zákonů ustavičně a nepřetržitě vytvářen, je postupný vývoj - evoluce. Probíhá
na úrovni kosmu i pozemské přírody, kde se vztahuje na fylogenezu i ontogenezu,
a platí i pro úrovně čistě duchovní. Vývoj je základní univerzální metoda,
která trvale směřuje ke stále větší dokonalosti všeho tvořeného. (6)
Náboženství budoucnosti bude univerzálním etickým učením. Výraz univerzální
náboženství má tři významy. Jednak znamená všeobecnost, tj. učení pro všechny
lidi bez ohledu na rasu či barvu pleti, národnost, pohlaví, státní či
společenskou příslušnost a bez ohledu na náboženství jejich otců. Druhý význam
vyjadřuje snahu vybírat ze starých i současných věr celého světa vyspělé nauky
s nadčasovým významem a vytvářet tak předpoklady k jednotnému společnému
náboženství. (7) Třetí význam výrazu "univerzální" je odvozen od
latinského slova "universum", což znamená "vesmír". Jak to
předpokládal již Einstein, bude to náboženství kosmické, odvozené ze vztahu
vyvíjejícího se člověka k vyvíjející se přírodě a vesmíru, k jeho duchovní
Jednotě (s velkým J). Svou symboliku a slavnosti bude přebírat z kosmického
dění, zejména ze zdánlivé dráhy Slunce, které bude jeho hlavním náboženským
symbolem. (8) Náboženství budoucnosti bude prosto dogmat a nebude založeno na
zjeveních ani na svatých písmech. Bude to náboženství přirozené, etické,
humanistické, formulované zcela nově způsobem odpovídajícím věku uvolňování
atomové energie, letů do vesmíru, genových manipulací a dalších významných
pokroků vědy. Bude charakterizováno nejen ušlechtilým vztahem člověka k
člověku, ale i velmi úzkým vztahem k přírodě, považované za chrám Boží. (9)
Náboženství budoucnosti nebude s ostatními zanikajícími formami bojovat nebo
zbytečně polemizovat. Bude jimi klidně a nekonfliktně prorůstat ke světlu
poznání. Bude si vědomo toho, že nové moderní nauky nelze nikomu vnucovat, k
nim nutno dospět vývojem, a to vyžaduje svůj čas. Náboženství budoucnosti bude
proto naprosto tolerantní k jiným ušlechtilým duchovním učením a filozofickým
směrům. A konečně (10) Naše Země se stává relativně stále menší a současné
možnosti globální výměny informací povedou k tomu, že náboženství budoucnosti
bude nakonec učením celosvětovým – kosmopolitickým, což ovšem bude vyžadovat
hodně dlouhý čas; určitě k tomu nedospějeme v dohledné
budoucnosti".
Po
uvedené stručné charakterizaci předpokládaného postmoderního náboženství je
nutné se zcela krátce zmínit o tom, jak si představujeme, že vznikne.
Nepředpokládáme příchod nějakého dalšího avatara, který před lidstvo předstoupí
s nějakým novým zjevením a své učení bude doprovázet prováděním zázraků. Na
vývoji postmoderního náboženství se bude podílet větší množství duchovně
orientovaných intelektuálů (mezi nimiž bude i řada vědců) a ono také mezi
samostatně myslícími inteligentními občany nalezne své prvé vyznavače. Jeho
vývoj bude charakterizovat pět principů:
Prvým z nich je duchovně-náboženský synkretismus. Je to
shromažďování nadčasových informací ze všech náboženství (starých i současných)
i z různých duchovních směrů a jejich vzájemné ovlivňování. Druhým principem je
duchovně-náboženský eklektismus, umožňující zodpovědný výběr z
obrovského množství shromážděného a leckdy i rozporného materiálu. Třetí
princip je náboženská intuice, umožňující správný výběr. Čtvrtým
principem je duchovní inspirace, umožňující výstižné formulace vybraných
materiálů a příspěvku vlastních úvah. A konečně pátým principem je permanentní
selekce: učení postmoderního náboženství nebude proto něčím neměnným, jako
nějaké svaté písmo, nýbrž bude ustavičně doplňováno a aktualizováno. Bude to
permanentní proces.