Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

VODA  JAKO  PŘEDMĚT  NÁBOŽENSKÉHO  UCTÍVÁNÍ

1. ÚVOD

 

    V polovině roku l997 byl sepsán text promluvy, nazvané „Voda  v  životě  a  v  náboženství“. K jejímu přednesení však shodou nepříliš šťastných okolností došlo až dne 3.2.2008 v pražské Unitarii v Karlově ulici č. 8. Tam byly také připraveny její xeroxové kopie z  textu v  note-booku. Z této obsáhlé promluvy vyjímáme nyní kratší kapitolu o výše uvedeném názvu k otištění v unitářských časopisech:

 

        V předešlých částech promluvy jsme si popsali vznik, rozšíření a mimořádné vlastnosti vody a její význam pro život. Mnozí dávní náboženští a duchovní představitelé lidstva tyto informace jistě neměli k dispozici, přesto však cestou intuice veliký význam vody tušili a proto ji často činili předmětem náboženského nebo duchovního uctívání. K tomu jistě přispíval fakt, že voda má ještě některé vlastnosti, které i dnes dosud nejsou plně objasněny a takovýmto přístupům se proto otevírají dveře. Uvedu moderní příklad:  Tvrdí se, že silné magnetické pole mění na určitou dobu vlastnosti vody v tom smyslu, že se voda stává zdravější, že má pak léčivé vlastnosti a že rostliny, zalévané takovou vodou, lépe rostou a lépe kvetou, respektive i lépe plodí. Nečetl jsem sice žádné vědecky seriózní pojednání o experimentálních srovnáváních této vlastnosti vody, vím ale, že jsou v prodeji násadce na vodovod, které umožňují magnetizovat vodu k těmto účelům. To samozřejmě samo o sobě není žádným vědeckým důkazem. Zároveň vím, že je patentován způsob magnetizace vody za účelem napájení trubnatých parních kotlů, neboť takto upravená voda nevytváří tolik pevného kotelního kamene a kotle se snáze odkalují. Podle technických zpráv toto zařízení se osvědčilo v praxi a nalezlo použití i ve velkých tepelných elektrárnách. Seriózní výklad tohoto působení magnetického pole na vodu však dosud podán nebyl. Dostáváme se tak na půdu, kde se vyžaduje větší obezřetnost.

 

    Zatímco magnetizace vody v ní patrně vyvolává dosud neobjasněné přechodné změny, které mají vliv na odkalování, existují jiné moderní manipulace, které jsou však již na hranici pověry. Vím, že se setkám s odporem některých výrobců a aplikátorů elektrolytických aparátků, sloužících k přípravě tzv. živé a mrtvé vody.  Z chemického hlediska to jsou však produkty elektrolýzy, závisící na složení výchozí vody, ale také na kvalitě elektrod, napětí a intenzitě proudu, teplotě a době aplikace. Nejsou-li elektrody platinové, mohou při elektrolýze  také zčásti reagovat a přecházet do roztoku. Podle mého chemického mínění jsou takovéto produkty elektrolýzy, shromažďované v diafragmatech v okolí elektrod, svinstva, které bych rozhodně nepil. Dosud publikované terapeutické výsledky, které jsem si měl možnost přečíst, ve mně nebudily dojem vědecké průkaznosti (i když v některých figurovala jména lékařů). -  Přejděme proto z takové pochybné přítomnosti k popisu kultu vody v dávných dobách, ale i k serióznějším akcím moderním.

 

2. KULT  VODY  V  PRASTARÝCH  CIVILIZACÍCH  I  V  NOVÉ DOBĚ

 

        Naši dávní předkové používali často vodní hladiny k věštění. Dokladem toho je obec na Jevansku, nazvaná Černé Voděrady. V tamnějších lesích se vytvářejí tmavé kaluže, obsahující extrakty z lesní půdy, kůry a dřeva. Černá lesklá hladina takovýchto kaluží byla v dávných dobách používána k vyvolávání jakýchsi transů, poněvadž delším zíráním do nich prastarý člověk upadal do zvláštních duševních stavů, v nichž v sobě odkrýval prorocké schopnosti, a v kalužích se mu jevily obrazy, které považoval za zprávy o budoucích událostech a za různá sdělení duchovního rázu. Takovéto praktiky s lesklou vodní hladinou byly samozřejmě v různých obměnách prováděny i na jiných místech světa a byly také předmětem kultu antických mysterií.

 

    Voda je tak významnou látkou nejen pro život člověka, živočichů i rostlin, ale i z duchovního hlediska, že její vydatné prameny bývaly v dávných dobách nábožensky uctívány a později byly nad nimi stavěny i kapličky. Úctyplný vztah k vodním zdrojům byl vyjádřen i v preprintu našich skript, nazvaných „Náboženství Moudrosti“. Uctívání vody v různých náboženských a duchovních směrech není proto ničím neobvyklým.  Jedinci  -  orientovaní na parapsychologické nauky  -  tvrdí, že voda rozpouští a dočasně v sobě uchovává v Indii hlásanou životní sílu  pránu,  kterou člověk může vodu vědomě sytit a užívat ji pak k různým léčebným nebo magickým účelům. Naopak, staří čarodějové tvrdili, že očarovaný, tj. neznámými fluidy nasycený předmět, se jich může zbavit, ponoříme-li jej na více hodin do tekoucí vody  v  čistém potůčku (samozřejmě pokud mu vlhkost neškodí). Podle nich se neznámé fluidum ve vodě rozpouští a z omývaného předmětu se vymývá. Toto ovlivňování vody používali ke kultovním účelům nejen čarodějové, ale i kněží různých náboženství, kteří nad vodou pronášeli modlitby a prováděli obřady, jimiž vodu světili. Svěcená voda pak sloužila k různým účelům, např. katoličtí kněží ji užívali formou kropičky při křtu novorozeňat, ale i při loučení se zesnulými, jakož i při exorcismu, tj. vymítání tzv. "zlého ducha" u tzv. "posedlých". Ďábel se údajně svěcené vody bojí.  Svěcená voda však sloužila i k příjemnějším účelům, např. na jaře ke svěcení jívových kočiček a dále ke svěcení hromničních svíček, jakož i při vysvěcování kultovních prostor, apod. Při vstupu do katolických chrámů bývá také umístěna miska, ve které se nachází svěcená voda, do které věřící může ponořit prst a ovlhčeným se pokřižovat.

 

    Podle některých náboženských představ voda nejen omývá s povrchu těla špínu fyzickou, ale může omývati  -  obrazně řečeno -  i špínu psychickou. Řekl bych, že člověk intuitivně cítí, že proudící voda, do které se ponoří, nebo která přes něj přetéká, jej do jisté míry zbavuje různých duševních těžkostí. Používání vody k těmto účelům má velmi dlouhou tradici. Tak např. v dávné Indii - ještě před příchodem védských národů - se rozvíjela velmi stará kultura protoindická s dosud neznámým náboženstvím, kterou krásně vylíčil Prof. BEDŘICH HROZNÝ, rozluštitel písma hieroglyfických Chetitů, ve své znamenité vědecké monografii "Nejstarší dějiny Přední Asie a Indie". Popsal tam výsledky archeologických vykopávek v Harappě a v Mohendžo Dáro. To byla pradávná města na území Indie s vysokou kulturou a úrovní bydlení, např. kanalizace tam byla zhotovována z pálených cihel. Domy měly své koupelny, a přesto ve městě byly vybudovány nádherné lázně, které byly původně považovány za veřejné lázně, jaké známe z antiky. Někteří archeologové se však pozastavili nad tím, že ve městě nebyl nalezen žádný chrám, a tak část z nich považuje tyto lázně za kultovní chrámové místo, které sloužilo k obřadnému omývání, jimž se tehdejší populace očisťovala od svých hříchů. Tato tradice kultovního omývání vodou se v Indii udržela dodnes a tisíce poutníků se nábožně noří do řeky Gangy, nebo do jiných posvátných řek.

 

        Ponořování se do vody ke kultovním účelům známe také z Palestiny z období vzniku křesťanství. Je známo, že prorok Jan Křtitel založil náboženskou sektu, jejíž stoupenci se nořili do vod Jordánu za účelem křtu. Bible líčí, jak se tomuto obřadu podrobil i Ježíš Nazaretský před zahájením svého duchovního poslání. Od těch dob se tato tradice křtu udržuje v jednotlivých křesťanských náboženských denominacích v různých obměnách až dodnes. Např. "Svědkové Jehovovi" tento obřad nedávno prováděli na strahovském stadionu s pomocí umělohmotných bazénů, naplněných vodou, do.kterých se věřící nořili za účelem křtu. Byl jsem informován, že vodní bazén se nachází i ve sklepení reprezentativní budovy "Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů" (tzv. mormonů), která se nachází v Dejvicích na Špejcharu v blízkosti letenské pláně. Samozřejmě věroučné důvody takovéhoto ponořování v různých náboženstvích nejsou zcela identické a mají svá specifika. Tak např. podle učení katolické církve je křest první a základní svátost, ve které se tomu, kdo uvěřil v Ježíše Krista, odpouštějí hříchy a začleňuje se do církve. Vlastním úkonem je pronesení křestní formule, vyjadřující víru v Trojici a obmytí vodou (politím nebo ponořením). Pro účely ponořování dětí do vody sloužily zvláštní nádoby - křtitelnice. Katolická církev křtí dospělé i děti, zatímco evangelicky orientovaní babtisté nebo anababtisté (tzv. novokřtěnci) uznávají jen křest dospělých na základě osobního vyznání.

 

3. UNITÁŘSKÝ  PŘÍSTUP  A  ZÁVĚR

 

        Obřadné omývání vodou však není omezeno jen na Indii. Např. naši unitářští reprezentanti - br. Dr. Dušan Kafka a br. Rev. Miloš Mikota - navštívili v r. 1984 Japonsko jako delegáti na kongres IARF (tj. Mezinárodní svaz pro náboženskou svobodu), který organizovala členská skupina IARF - buddhistická laická organizace Rissho-kosei-kai. V rámci postkongresového putování po Japonsku navštívili také šintoistickou svatyni Tsubaki Grand Shrine, která je rovněž členem IARF, neboť se odpojila od státní šintoistické církve a propaguje náboženskou svobodu. Svatyně je umístěna v nádherné lesní přírodě, ve které se nachází i sedmimetrový vodopád. Ten právě slouží k symbolickému očisťování. Br. Mikota ještě po létech vzpomíná na tento obřad očisťování pod vodopádem. Nebylo prý to vůbec lehké udržet se zpříma pod padající vodou. Kdo upadl do vody, nebyl očištěn. Jenom ten byl očištěn, kdo zůstal stát a odříkal několikrát "Lokio-sudžu", pak dvakrát zatleskal a nakonec  -  s mávnutím pravé ruky k čelu  -  zvolal "Yei", což znamená asi naše "Tak se staň". Šintoisté však před vstupem pod vodopád se modlí modlitbu "Misogi oharaj".

 

        Tuto stať uzavřeme sdělením, že moderní unitáři dnes takto své stoupence nekřtí, dítka jsou pouze vítána a uváděna do unitářské rodiny. Avšak dle sdělení br. Mikoty, který navštívil několik unitářských kostelů v Transylvanii a v Maďarsku, tamnější potomci nejstarších unitářů (ze 16. století) své narozené děti křtí. Nás bude však zajímat především informace, že ve Spojených státech amerických v brooklynském unitářském kostele se nachází matrika, ve které je zápis o narození Charlotty Garriguové, a je pravděpodobné, že byla v tamější křtitelnici pokřtěna. V unitářském časopisu Cesty Světla  z  r. 1947 je obrázek Jana Masaryka, jak prohlíží tento zápis o narození své matky. 

 

     Naše stať byla věnována problematice, ve které musíme odlišovat vědecký přístup a hlediska náboženská a duchovní. Voda je mnohými považována za obyčejnou velice jednoduchou látku, která je nám dobře známa z denního života a o které proto není nutno nějak obšírně jednat. Dnešní promluva snad tento zjednodušený názor trochu poopravila. Voda je nadále důležitým předmětem vědeckého studia, protože její vlastnosti nebyly dosud plně objasněny a její aplikace vyžadují další výzkum, měla by být však i předmětem studií orientovaných duchovně, protože v tomto směru není dosud plně využita, a zejména na tomto poli je nutné mnoho seriózně objasňovat a odlišovat pověry od pravdy. Nedávné záplavy na našem území  -  jakož i starověké zvěsti o potopě   -   nám ukazují, jak snadno se může tato životodárná kapalina přeměnit  i  v  živel ničící a usmrcující a jak radikálně dokáže zamíchat dříve poklidným způsobem našeho života. Naše dnešní stať problematiku významu vody ať už v životě, nebo v náboženství či v duchovních naukách, pro nás rozhodně neuzavřela, nýbrž jen pootevřela jako východisko pro specializovanější úvahy v budoucnosti. Uvědomme si přitom úctyhodné stáří vody. Naše voda vznikla asi před 7 miliardami let při výbuchu supernovy v této části naší galaxie. Přitom byly vytvořeny (mimo jiné těžší prvky) i atomy kyslíku. Ten ihned reagoval se všudypřítomným vodíkem za vytvoření velkých mračen vody. Ta byla po dvou miliardách let kooptována do nově se tvořící sluneční soustavy, která začala vznikat asi před 5 miliardami let. Naše voda je tedy značně starší než naše sluneční soustava se svou asi čtyři a půl miliardy let starou Zemí..

 

    Naše snahy o šíření postmoderního univerzálního kosmického náboženství, které se smažíme v  rámci Náboženství Moudrosti uskutečňovat rozvíjením duchovního odkazu Alberta Einsteina, považujeme za soudobé pokračování v podobných nábožensko-pokrokových snahách zakladatelů Unitarie Dr. Norberta Fabiána Čapka a Dr. Karla Hašpla, jak se o to oni snažili před půl stoletím. Jako unitáři jsme náboženským sdružením. Jaký je tedy vztah Boha a vody, o které bylo dnes jednáno? Bůh, jak ho chápali Čapek, Hašpl a Einstein, a jak ho chápeme i my, nesídlí někde nad oblaky jako nějaký osobní patriarcha. Jeho duchovní podstata je nám sice nejblíže v našem nitru, je ale i podstatou celé projevené přírody a tedy i té vody, o které bylo dnes jednáno. Proto mi dovolte, abych v závěru své promluvy nejen poděkoval posluchačům za pozornost, ale abych i všem přítomným připil na zdraví sklenkou minerálky, jejíž základ je stár 7 miliard let a ve které vyciťuji téhož Boha, který je i v srdcích nás všech a v celé jím projevené přírodě. A tak takový přípitek může pro nás být i pokusem o duchovní kontakt, o jakousi přirozenou postmoderní modlitbičku v rámci   Jednoty všeho bytí a dění. Tedy:

 

    "Važme si vody! - Na zdraví nás všech!"  -  Tím uzavírám i tuto stať.

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -