Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

UNIVERZÁLNÍ  NEDOGMATICKÉ  NÁBOŽENSTVÍ  BUDOUCNOSTI

 

1. ÚVOD

 

    Vývoj náboženství v nové době ve vyspělejších zemích západního typu (ale zejména i v naší vlasti) lze charakterizovat slovem sekularizace (což znamená zesvětšťování, odcírkevňování). Mnozí lidé už nemohou věřit starým náboženským pověrám, které církve nehodlají měnit, a proto počet věřících příslušníků různých církví klesá, a ti, co zůstávají církvím věrni, jsou často jen tzv. matrikoví věřící, kteří kostely nenavštěvují a nevedou žádný opravdový zbožný život. Někteří z nich však vítají kněze alespoň při pohřbu nebo při křtu, o duchovní život se ale nezajímají. Lidstvo tak prodělává proces, který lze výstižně charakterizovat slovy náboženská krize. Avšak řadu duchovně uvědomělých lidí (kteří pociťují určitý stupeň necírkevní religiozity) zmíněná situace zneklidňuje, protože si uvědomují, že náboženská víra člověka bývala u mnohých občanů východiskem etiky a základem jejich morálky. Pokles takové víry se pak promítá i do svědomí člověka a krize náboženská tak přechází v  krizi etickou, což na chování některých našich občanů zřetelně vnímáme. Nepostihuje však všechny spoluobčany. A tak souběžně s růstem sekularizace pozorujeme i růst snah některých uvědomělých spoluobčanů, orientovaných vědecky i duchovně, kteří se snaží vytvářet  jakési nové, necírkevní, nedogmatické a vědě blízké duchovní učení, které nazýváme postmoderní univerzální náboženství budoucnosti. A jeho popis určuje zaměření tohoto předkládaného pojednání.

 

2. CHARAKTERIZACE TAKOVÉHO NÁBOŽENSTVÍ

 

    V současnosti existuje několik velkých celosvětových náboženství (buddhismus, křesťanství, islám), několik národních či kmenových náboženství (hinduismus, šintoismus, judaismus) a řada dalších menších duchovně orientovaných seskupení. Každá z těchto velkých i malých skupin zdůrazňuje přednosti a výhradní pravdivost svých nauk a většinou se staví odmítavě k těm druhým. Naproti tomu nově  vytvářené náboženské učení však musí směřovat k  univerzalitě, tj. k tomu, aby bylo společné většině lidstva. Proto se musí vyznačovat velkou  tolerancí. Již perský filozof  ABDUL BAHÁ, syn zakladatele baháismu - údajně posledního zjeveného náboženství a pokusu o "univerzální náboženství", pravil: Varuj se předsudku. Dobré jest světlo, ať si v jakékoli lampě hoří, krásná jest růže, ať si v kterékoli zahradě kvete. Týmž třpytem září hvězda, ať svítí od východu nebo od západu. Proto oči naše vždy otevřeny jsou novému poznání, uši naše ochotny jsou vyslechnouti jakékoliv tvrzení a srdce naše přijímá pravdu od každého a v každý čas....

 

    Kromě své snahy o univerzalitu nově vytvářené duchovní učení musí respektovat vědecké poznání, nebo s  ním alespoň nesmí být v rozporu, neboť vědecký přístup otevírá cestu ke stále hlubšímu poznávání přírodních zákonů a tím přibližuje pochopení podstaty a funkce tohoto světa. Čechoameričan a unitář Dr. LADISLAV ŠTOLFA ve svém spisu „Za novým náboženstvím“ napsal: Náboženství budoucnosti bude pracovati převážně v takových oborech, kam samotná věda nemůže vkročit, aniž by se zpronevěřila svému základnímu principu zkoumat jedině ty věci, jež jsou přístupny smyslùm, a bude povznášeti lidstvo v těch směrech, kde nedostačuje ani jakékoliv umění. Pravé náboženství budoucnosti má v úctě vědu a upřímný učenec má plné právo se tìšiti a povznášeti pravým náboženstvím. Velebný a hluboký pojem Boha se nikterak nepříčí rozumu a jest úplně v souhlase s moderním vědeckým názorem na svět... Věda však vždy musí kontrolovati náboženství, věda musí ostříhati jeho kroků, aby  -  svedeno zářivými bludičkami  -  se neocitlo na scestí a nezapadlo do močálù pověry. Tato slova můžeme vhodně doplnit citací Masarykových slov o skepsi, které napsal ve svém spisu „V boji o náboženství“ a která dále rozvinul ve sborníku  KARLA ČAPKA  „Hovory s T.G. Masarykem“: Víra, která může být ověřena argumentem přesvědčení, musí být základem náboženského učení… Čím více rozšiřujeme a prohlubujeme vědeckým poznáním svůj obraz světa a života, tím lépe poznáváme nebo můžeme poznat Boha stvořitele a hybatele... Teologové často - prý v zájmu náboženství - žalují na rozum a moderní skepsi. Neprávem... Skepse není bezbožnost. Skutečným nepřítelem náboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutím od Boha, je indiference, lhostejnost a cynismus. Indiference a cynismus jsou hrob náboženství a duchovního života vůbec, jsou duchovní smrt. Mnohý skeptik, ba i ateista, má více náboženství, než takový nábožensky vyčichlý církevník... Úkol je pořád: myslit kriticky - a žít zbožně.

 

    Dalším důležitým rysem nově vytvářeného náboženství je jeho kosmická orientace  Geniální vědec ALBERT EINSTEIN vyslovil tuto prognózu: Náboženství budoucnosti bude kosmické náboženství Překročí osobního Boha a vystříhá se dogmat a teologie. Zahrnujíc v sobě jak oblast přírodní, tak i duchovní,  bude založeno na religiózním cítění, vyrůstajícím ze zkušenosti a objímajícím všechny věci přírodní i duchovní smysluplnou Jednotu. K charakterizaci nově vytvářeného duchovního směru patří i problematika jeho hlásání. Uvedeme citaci z  nakladatelstvím Unitarie vydaného spisu „Sádhaná – duchovní cesta“: Náboženství budoucnosti bude určeno celému lidstvu, které ovšem i v budoucnu ještě dlouho bude v různých zemích na různém stupni vývoje. Aby takovéto učení mohlo univerzálně vyhovovat, musí jeho doktrina být z  hlediska srozumitelnosti podávána vícestupňově, alespoň ve třech stupních: První stupeň se bude vyznačovat maximální srozumitelností pro nejširší vrstvy, třeba i na úkor přesnosti podání, a tento stupeň bude také nejbližší dosavadním stávajícím náboženstvím, od nichž se však bude lišit nevytvářením dogmat.  Druhý stupeň bude přinášet soustavy duchovních cvičení pro ty mysticky nadané jedince, které běžné náboženské formy neuspokojují a kteří touží po hlubším duchovním životě. Konečně stupeň třetí bude podávat nejvyšší duchovní pravdy filozofickou formou těm, kteří je budou schopni chápat a prožít. Pro všechny své stoupence bude náboženství budoucnosti přinášet srozumitelnou etiku jako zdroj vhodných norem pro chování člověka a pro mezilidské vztahy, pro mravnost a morálku.

 

    A jaká bude základní forma takového postmoderního necírkevního nedogmatického a vědě blízkého náboženství? Nepředstavuji si, že bude lidstvu předloženo jako nějaká nová forma svatého písma, jako nějaký nový kánon (i když pokusy o jeho formulaci samozřejmě nemůžeme vyloučit). Představuji si, že to bude jakási v  celosvětovém měřítku v  různých zemích publikovaná řada samostatných takto orientovaných příspěvků. A z tohoto nijak pevně neorganizovaného souboru, dostupného na internetu ale i jiným způsobem (záslužnými překlady těchto děl a přednáškami o nich v různých institucích) si každý zájemce bude vybírat ty příspěvky, které ho nejvíce osloví a na jejich základě si bude vytvářet svůj osobní duchovní přístup, své vlastní náboženství. To samozřejmě nebude u všech stoupenců identické, přesto však bude mít určitý ušlechtilý rámec, který je bude sjednocovat. Pod pojmem „postmoderní univerzální náboženství budoucnosti“ tedy rozhodně nemíním nějakou novou církev  s nějakou novou kněžskou hierarchií. Považuji však za účelné jmenovat řadu duchovně i vědecky orientovaných osvícených  myslitelů, kteří do tohoto společného souboru už přispěli nebo přispívají. Jsou to především spisy   Paula Bruntona, Ralpha Waldo Emersona, Alberta Einsteina, Chalil Gibrana, Piere Teilhard de Chardina, Carl Gustava Junga, Olivera Lodgeho, Šri Ramana Mahárišiho, Prentice Mulforda, Romaina Rollanda, Alberta Schweitzera, Rabindranátha Thákura, Ralpha Waldo Trineho, Svami Vivekanandy a řada jiných zahraničních myslitelů. V naší vlasti -  před půl stoletím - zahájili systematickou snahu v tomto směru zakladatelé Unitarie Dr. Norbert Fabián Čapek a Dr. Karel Hašpl se svými následovníky. Jeden z  pokusů o současný český skromný příspěvek k systematickému rozvíjení snah o postmoderně pojaté duchovní učení je i naše „Náboženství Moudrosti“. Motto všech  těchto příspěvků zní: Univerzální náboženství budoucnosti nevznikne samo od sebe nějakým zázrakem  z  vůle Boží. Bůh náboženství nepotřebuje, potřebujeme je my  -  lidé. Proto je také musíme vytvářet.

 

3. MŮJ PŘÍSPĚVEK DO TOHOTO SOUBORU

 

    „Rada vědeckých společností Československé akademia věd“ a  „Evropský kulturní klub“ uspořádaly dne 20.4.1995  v budově Akademie věd v Praze na Národní třídě tzv. panelovou diskusi na téma Náboženství a věda. Měl jsem možnost tam přednést úvahu na téma Futurologie vztahu náboženství a vědy.  Uvádím její přehled formou deseti bodů podle stejnojmenné promluvy, přednesené dne 10.4.2007 v pražské Unitarii. Podle těchto souhrnných představ:

(1)                      Bůh bude chápán jako neosobní kosmický duchovní Princip, který je příčinou a základem všeho existujícího. Je prapodstatou veškerého bytí a dění.

(2)                      Bůh nesmírně převyšuje možnosti našeho lidského poznání, proto člověk nemůže Boha plně rozumově pochopit, je nepředstavitelný a snaha o nějaké jeho definování či zobrazování je naivní. Člověk se však může - oproštěn od závaží svého malého ega - Bohu blížit duchovní cestou ve stavu hlubokého niterného ponoření a nacházet jej jako svou duchovní prapodstatu.

(3)                      Bůh je současně transcendentní (ve Věčnosti) a imanentní (ve vesmíru). Bude chápán jednak jako bezpřívlastkové Absolutno existující trvale ve Věčnosti - této formě říkáme Bůh transcendentní. Přitom Věčnost není sumace, nýbrž negace času. Je tam, kde čas není. Pro vědecké pracovníky by určitým přiblížením mohl být pojem singularita. Z tohoto základního centra veškerého bytí jsou postupně vyzařovány jednotlivé vesmíry a Bůh imanentní tkví v jejich podstatě - je prapříčinou jejich bytí a rozvoje. Bohu budou proto připisovány dvě formy existence: trvalá, věčná, neprojevená (transcendentní) a dočasná, i když dlouhodobá projevená (imanentní). Zdůrazňuji: Bůh je však jediný, celistvý, transcendentní i imanentní současně.

(4)                      Bůh bude chápán jako Zákon a všechny nám dnes známé přírodní, duchovní i společenské zákony - jakož i zákony, které budou teprve objeveny - jsou součástí tohoto univerzálního Zákona. A právě snaha o jeho podrobné studium je jednou z hlavních cest, kterou se věda v plné šíři může tangenciálně blížit poznání božství, neboť co činí věda jiného, než že se snaží odhalovat přírodní zákony? Řečeno zkráceně: Bůh je zdrojem základní zákonitosti v každém z projevených vesmírů a Zákon je způsob, jakým se Bůh projevuje.

(5)                      Základní metodou, kterou je náš vesmír na všech úrovních prostřednictvím těchto zákonů ustavičně a nepřetržitě vytvářen, je postupný vývoj - evoluce. Probíhá na úrovni kosmu i pozemské přírody, kde se vztahuje na fylogenézu i ontogenézu, a platí i pro úrovně čistě duchovní. Zdůrazňuji: Vývoj je základní univerzální metoda, která trvale směřuje ke stále větší dokonalosti všeho tvořeného.

(6)                      Náboženství budoucnosti bude univerzálním etickým učením. Výraz univerzální náboženství má tři významy. Jednak znamená všeobecnost, tj. učení pro všechny lidi bez ohledu na rasu či barvu pleti, národnost, pohlaví, státní či společenskou příslušnost a bez ohledu na náboženství jejich otců. Druhý význam vyjadřuje snahu vybírat ze starých i současných věr celého světa vyspělé nauky s nadčasovým významem a vytvářet tak předpoklady k jednotnému společnému náboženství.

(7)                      Třetí význam výrazu "univerzální" je odvozen od latinského slova "universum", což znamená "vesmír". Jak to předpokládal již Einstein, bude to náboženství kosmické, odvozené ze vztahu vyvíjejícího se člověka k vyvíjející se přírodě a vesmíru, k jeho duchovní vyvíjející se Jednotě. Svou symboliku a slavnosti bude přebírat z kosmického dění, zejména ze zdánlivé dráhy Slunce, které bude jeho hlavním náboženským symbolem.

(8)                      Náboženství budoucnosti bude prosto dogmat a nebude založeno na zjeveních ani na svatých písmech. Bude to náboženství přirozené, etické, humanistické, formulované zcela nově způsobem odpovídajícím věku uvolňování atomové energie, letů do vesmíru, genových manipulací a dalších významných pokroků vědy. Bude charakterizováno nejen ušlechtilým vztahem člověka k člověku, ale i velmi úzkým vztahem k přírodě, považované za chrám Boží.

(9)                      Náboženství budoucnosti nebude s ostatními zanikajícími formami bojovat nebo zbytečně polemizovat. Bude jimi klidně a nekonfliktně prorůstat ke světlu poznání. Bude si vědomo toho, že nové moderní nauky nelze nikomu vnucovat, k nim nutno dospět vývojem, a to vyžaduje svůj čas. Náboženství budoucnosti bude proto naprosto tolerantní k jiným ušlechtilým duchovním učením a filozofickým směrům.      -           A konečně:

(10)                  Naše Země se stává relativně stále menší a současné možnosti globální výměny informací povedou k tomu, že náboženství budoucnosti bude nakonec učením celosvětovým - kosmopolitickým. Než však k tomu dojde, to ovšem potrvá velmi dlouho a my se toho určitě nedožijeme.

 

        Tento stručný přehled je ale nutné ještě doplnit tím, jak si představujeme, že takové náboženství vznikne. Uplatní se zde pět metodických přístupů a zdrojů:

                    (1) Náboženský synkretismus                    (3) Duchovní intuice

                    (2) Náboženský eklektismus                      (4)Duchovní inspirace

                                                                                        (5) Permanentní selekce.

Vysvětleme si je trochu!

 

    (1) Prvý princip - synkretismus:  Žijeme v době, kdy věroučné a duchovní proudy celého světa se vzájemně prolínají a ovlivňují, k čemuž přispívá nejen moderní sdělovací technika, ale i rozvíjející se intelekt věřících. Podobné procesy před dvěma tisíciletími vedly v oblasti Středomoří ke vzniku gnose a přispěly tak k relativně rychlému přijetí tehdy nového křesťanství. Nyní zažíváme rovněž období výrazného duchovně-náboženského synkretismu. (Připomeňme si New Age!). Na rozdíl od gnose nebude omezeno na jednu lokalitu. 

    (2) Druhý princip - eklektismus: Pouhým synkretickým promísením někdy i protikladných náboženských nauk by vznikla příliš složitá a nepřehledná směs. Dále - součástí dnešního synkretismu jsou i  učení některých duchovních Mistrů, které však někdy není snadné oddělit od nežádoucích praktik některých sekt, jejichž počet stále narůstá. Je proto nutný výběr. Moderní lidé jsou především eklektici, srovnávající různé prameny a vybírající to, co považují za nejlepší. Ze synkretického podhoubí mohou pečlivým výběrem vyrůstat opravdu hodnotné nauky. Přitom se může uplatnit i srovnávací věda náboženská.

    (3) Třetí princip - intuice: Většina velkých náboženství (s výjimkou buddhismu) byla založena na určitých formách zjevení osobního etického Boha či jím vyslaného archanděla.. Postmoderní náboženství nebude postaveno na víře v  takového Boha a proto nemůže přijímat zjevení jako ideový princip, na kterém by bylo založeno. Bude však chovat ve velké úctě duchovní intuici, pramenící z hlubokých duchovních oblastí nitra člověka, která v minulosti prostřednictvím rišiů (tj. zřeců) či proroků přinesla lidstvu nesmírně cenné duchovní klenoty. Náboženská intuice a moudrost člověka to budou, které umožní výše zmíněný výběr.

   (4) Čtvrtý princip - inspirace: Formulace kánonických spisů svým pojetím nese často patinu tisíciletí. Náboženství budoucnosti se tím nebude vázat. Vybrané nauky bude formulovat zcela nově, způsobem odpovídajícím současné době a rozvoji vědy. Na starou moudrost bude chtít navazovat také ideje zcela nové. A k veškeré této tvůrčí aktivitě bude potřebovat náboženskou inspiraci. A tak ti, kteří budou chtít náboženství budoucnosti vytvářet, by měli být nadáni - kromě intelektuálními schopnostmi - také dvěma cennými "dary z hůry" (řečeno obrazně), tj. náboženskou intuicí a náboženskou inspirací. Proč by tyto cenné vlastnosti měly být dávány v minulosti jen starým prorokům, proč by dnes i v budoucnu nemohli existovat proroci moderní? Brání tomu snad nějaký přírodní či duchovní zákon?

    (5) Pátý princip - permanentní selekce: Náboženství budoucnosti nebude učením vytvořeným jednou provždy, jako nějaké svaté písmo, nějaký kánon. Tyto nauky budou stále průběžně aktualizovány. Tím se bude zásadně lišit od ztrnulých svatých písem minulosti.

 

    Jak takové postmoderní náboženství opravdu vznikne?  Bude to učení, blízké vědeckému poznání. Vzhledem ke složitosti vývoje lidské společnosti v nové době je to úkol, přesahující možnosti jednoho člověka. Univerzální náboženství vznikne postupně.  Větší počet podobně orientovaných a literárně schopných lidí, kteří pocítí niterné podněty k  takové práci, bude toto krásné učení krok za krokem, skromně, nezištně a obětavě vytvářet.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -