Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

 

JAKÝ  JE  SMYSL  ŽIVOTA ?

 

    Položíme-li si tuto otázku, musíme si uvědomit, z jakého hlediska ji chápeme: z absolutního nebo z relativního? Při prvém hledisku bychom jí mohli rozumět jako problém, proč vůbec existuje život a rozšířit ji tak na filozofickou otázku „Proč existuje svět?“ a na náboženskou otázku „Proč existuje Bůh?“. A v takovém případě učiníme nejlépe, když si uvědomíme, že naše vědění a chápání má své hranice a že zmíněné absolutistické otázky tyto hranice překračují a tudíž je nemůžeme seriózně zodpovědět. Proto se o to nebudeme ani snažit. Spokojíme-li se však s hlediskem relativním, tj. s hlediskem, které je v úzkém vztahu k naší vlastní existenci, pak se lze pokusit na otázku po smyslu života odpovědět opatrnými úvahami. V tom nás jistě může podpořit výrok ALBERTA EINSTEINA, který se o důležitosti úvah o smyslu života vyjádřil takto: „Vzpomínám na výrok Marca Aurelia, který řekl: Jestliže připustíme, že lidský život má nějaký smysl, pak naší prvořadou snahou by mělo být tento smysl poznat“. Při svých úvahách na toto téma bychom se však měli zprvu vyjádřit k problematice vzniku života ve vesmíru a k podstatě života.

 

    Život je dost vzácným jevem v kosmu. Obrovská většina vesmírných těles je neživá a i na takových planetách, jakou je naše Země, biosféra vytváří jen relativně tenkou povrchovou slupku; objemné nitro planet život neobsahuje. Život ve vesmíru nevzniká nějakým mimořádným jednorázovým tvůrčím aktem působícím z vnějšku. Je potenciálně obsažen již ve hmotě samé jakoby ve formě jakéhosi tlaku nebo touhy po projevení se, který nazýváme „duchovní drift“. Je součástí podstaty hmoty. Vyžaduje pouze, aby organizace hmoty cestou chemické a prebiotické evoluce dosáhla dostatečného stupně složitosti a aby v okolí byly vhodné podmínky pro existenci života. Pak se atomy a molekuly na základě fyzikálních a chemických sil je k tomu nutících samovolně pospojují v takové struktury, které dávají vznik těm nejjednodušším mikroskopickým formám života.  Takovéto pospojování však neprobíhá zcela nahodile. Zmíněný „duchovní drift“ (který můžeme chápat jako formu „tvůrčího působení“  uctívaného „Kosmického Architekta“) ovlivňuje pravděpodobnost zdánlivě nahodile probíhajících procesů a může tak (nám ne dost představitelnou cestou) tvůrčím způsobem ovlivňovat průběh přírodního dění bez uplatňování jakýchkoli „zázraků“. Podílí se i na dalším vývoji jednoduchých forem života ve složitější. Tak tomu bylo a bude nejen na Zemi, ale i na četných jiných planetách v kosmu.

 

    A jaká je podstata života z vědeckého hlediska?  Již zesnulý Prof. JAN BĚLEHRÁDEK z pražské lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve své „Biologii“ sice uvedl více publikovaných definic života (např. animismus, vitalismus, neovitalismus, entelechii, „životní rozmach“, či holismus), avšak říká, že „dosavadní stav biologického badání neumožnil podat jednoznačnou a všemi uznávanou definici života...“. A o jeho teorii napsal: „Teorie života nemohou býti ani ověřeny, ani vyvráceny fakty, protože podstatu života nelze poznati smyslovou zkušeností. Tím se také tyto teorie řadí do oblasti metafyziky, nebo do „teoretické biologie“, popřípadě do „přírodní filozofie“, kamž je také odkazuje většina biologů.“. Zajímavé myšlenky o účelu života napsal anglický fyzik a metafyzik, rektor nově založené univerzity v Birminghamu, Prof. OLIVER LODGE: „Podle toho, co víme z podrobností na naší Zemi, jest oprávněno si mysliti, že účelem všech... světů v prostoru je poskytnouti možnosti  života a projevu ducha, a že hmota ve vesmíru slouží tomuto velkému cíli“. A dále: „Jak může duch působiti na hmotu je dosud záhadou. Děje se tak jistě skrze život: živočich může vykonati činy a přivoditi v hmotném světě změny, které mechanika nemůže předpověděti a které by jinak nebyly nastaly...“.

 

    A nyní můžeme konečně přistoupit k otázce, jaký je smysl našeho lidského života. K jejímu zodpovězení přistoupíme z moderně pojatého hlediska duchovního. Procesem, nazvaným „veliký třesk“, byl asi před 13 miliardami let vyzářen ze singularity tento vesmír, který se ihned po svém vzniku začal vyvíjet podle jemu vrozených přírodních zákonů. Z duchovního hlediska to chápeme tak, že věčný neprojevený (transcendentní) Bůh vystoupil z Věčnosti a vzal na sebe projevenou (imanentní) formu, stal se podstatou tohoto vyvíjejícího se vesmíru. A hlavní smysl života člověka vidíme v tom, aby se na evoluci tohoto vesmíru vědomě podílel. Sice celá biosféra (tj. mikroorganismy, rostliny i živočichové) se na této evoluci v plné míře podílejí, avšak její složky si toho nejsou vědomy. Jedině člověk, který je schopen abstraktně myslit, se na evoluci kosmu může podílet vědomě svou prací a jinou tvůrčí aktivitou v rámci lidské společnosti. Vědomá spolupráce na tvůrčím díle Bohem inspirované evoluce tohoto projeveného světa je smyslem duchovně vyspělého člověka, což potvrzuje více myslitelů.  Náš Tomáš Garrigue Masaryk v „Hovorech s T.G.M.“ Karlu Čapkovi na toto téma řekl: „Bůh nás nechá pracovat při svém díle, chce po nás práci, tedy spolupráci. A to dává našemu snažení nový smysl.“.

 

    S tímto pojetím souhlasí i ideové zaměření našich unitářů. Problematiku smyslu života formuluje unitářský spis „Tvůrčí náboženství“  takto: „Smyslem života všech bytostí a všech proměn ve světě je nekonečný vývoj v Bohu, jeho nekonečné tvoření a sebevyjadřování. Smyslem života lidského je, aby bral podíl na tomto božím životě a podle svých nejlepších schopností přispěl ke zdokonalování sebe sama i okolního světa.“. V kolektivním spisu „25 let československého unitářství“ se praví: „Smysl lidského života unitáři nevidí v přípravě pro nebe a v boji proti ďáblu, nýbrž jej hledají ve věčném tvůrčím rozletu při spolupráci s Bohem především zde /na Zemi/ a nyní, v pevné víře, že zdejší život je jen úsekem věčného bytí v Bohu a s Bohem. Úkolem člověka a hlavním smyslem jeho života je, aby se snažil stále stoupat na své životní a duchovní cestě a s pevným odhodláním soustředit svou vůli a práci k dosažení vyšších stupňů kulturních, duchovních a mravních... Lidskou povinností je spolupracovat s Bohem, který je hybnou, činnou a činorodou silou vesmíru.“.

 

  Těmito slovy je vyjádřen smysl života člověka na tomto světě. Může však existovat nějaký posmrtný život a může mít i ten nějaký význam? O možnostech posmrtného života můžeme mít nejrůznější domněnky a představy, ale to vše je jenom víra, ne vědecky dokázaný fakt. Taková víra však může mít pro člověka velký význam nejen náboženský, ale i mravní. Umožňuje mu „žít pod zorným úhlem věčnosti“. Musíme si však uvědomit, že zde na Zemi prožíváme skutečný život, který nás staví před určité úkoly a poskytuje mnoho příležitostí k rozvoji, které bychom se měli snažit ušlechtile využívat.

 

    Na úvodní otázku tedy můžeme souhrnně odpovědět: „Náš život má veliký smysl, nezrodili jsme se zbytečně. Máme a můžeme zde mnoho dobrého vykonat a měli bychom se o to snažit a tuto nabídnutou příležitost maximálně vyčerpat.

 

 

                                                  _ . _ . _ . _ . _ ._ . _ . _ . _