Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

PROČ  HLÁSÁM  NÁBOŽENSTVÍ  MOUDROSTI ?

1. ÚVOD

 

    V této stati chci přinést stručné informace o této otázce formou vhodnou k otištění v unitářských časopisech. Napřed je však nutné říci, co to „Náboženství Moudrosti“ vlastně jest a odkud pochází jeho název. Ve stručnosti: Náboženství Moudrosti je současná snaha o vytváření postmoderního a nedogmatického duchovního učení, vycházejícího ze dvou zdrojů: (1) Z učení zakladatelů Unitarie  Dr. N.F. Čapka  a Dr. K. Hašpla a (2) Z duchovního odkazu Alberta Einsteina (z jeho tzv. kosmické religiozity). Název „Náboženství Moudrosti“ jest odvozen od termínu Nejvyšší Moudrost, užívaného Dr. N.F. Čapkem k označení neosobního Boha-Absolutna. Tomuto Bohu nechtěl on, ani jeho následovatel Dr. K. Hašpl, dávat žádné historicky omezující jméno (jako byli např. osobní bohové Jahve, Hospodin, Alláh či Brahma-Stvořitel), aby tak zdůraznili nezávislost a původnost jimi hlásaného nového duchovního učení.

 

    Já jsem k rozvíjení postmoderního vědě blízkého náboženského učení dostal jakýsi  niterný duchovní podnět při jedné z pravidelných schůzek stoupenců učení Dr. Paula Bruntona, které se konaly v  Dejvicích v  bytě představitelky sdružení unitářských žen sestry Milady Michalové. Náboženství Moudrosti jsem potom v  několika létech před „sametovou revolucí“ začal hlásat v  podstatě jen na platformě Unitarie v  Praze. Po osvobození naší vlasti od totalitního režimu se jeho hlásání rozšířilo i  na další pražské instituce, jako např. pro Společnost Nového Města pražského v Gymnasiu Jana Palacha, pro Lidovou universitu v Městské knihovně pražské na Mariánském náměstí, pro Humanistické hnutí na Smíchově aj., ale také i do mimopražských unitářských obcí.

 

    Bylo hlásáno nejen formou promluv, ale i skript, jejichž autorem byl vždy autor výše uvedené stati: (1) Především hned po „sametové revoluci“ v  r. 1990 Unitaria  vydala „Etiku duchovně vyspělého člověka.(Vzor morálky idealizovaného poutníka na duchovní cestě)“ formou 27 cyklostylovaných stran formátu A4. (Tato skripta jsou již rozebrána). (2) V tomtéž roce Unataria poté vydala skripta „Přiblížení. (Úvod do Náboženství Moudrosti)“ formou dvou cyklostylovaných sešitů (a – 25 stran, b – 28 stran) formátu A4. (I tato skripta jsou již rozebrána). (3) Později vzniklo „Nakladatelství Unitaria“, které v  r. 1992  vydalo brožurku o 214 stranách s názvem „Sádhaná – duchovní cesta. (Detailní popis duchovní cesty. Esoterní složka Náboženství Moudrosti)“. Tato skripta jsou dosud levně k dostání v  sekretariátu Unitarie v Praze. (4) V  r. 1993 byl dokončen text 219-stránkové knížky „Nábožensatví Moudrosti – doktrina. (Detailní popis tohoto duchovního učení)“. Vzhledem ke  smutné historii Unitarie v této době byl mi nakladatelstvím již odevzdaný rukopis vrácen a nedošlo k jeho vydání. Proto byl vlastním nákladem připraven jen preprint v  rozsahu asi 100 exemplářů, který byl rozdán zájemcům a je tudíž rozebraný. (5) V r. 1998 byl ve velmi omezeném počtu vlastním nákladem připraven další preprint ve formě 313-stránkového spisu „Filozofie Náboženství Moudrosti. (Příspěvek k univerzálnímu náboženství budoucnosti)“, který byl rozdán všem tehdy existujícím unitářským náboženským obcím.

 

    V  r. 1995 byly aktivity hlásání Náboženství Moudrosti spojeny s nově založeným „Sdružením pro rozvoj duchovního odkazu Alberta Einsteina“, o čemž lze nalézt podrobnější informace na internetu na adrese  http://sweb.cz/mikes.otakar   pod názvem  Náboženství Moudrosti,  kde je uveden také přehled všech promluv, skript a dalších i novějších publikací. Zájemci si pro svou potřebu mohou články zdarma okopírovat. Z  tam uvedených údajů je patrno, že rozsah aktivit při hlásání tohoto postmoderního duchovního učení není nikterak zanedbatelný.

 

2. DŮVOD  K SAMOSTATNÉMU  HLÁSÁNÍ  NÁBOŽENSTVÍ  MOUDROSTI

 

    Zájemce (zejména z řad unitářů) se může právem zeptat, proč Náboženství Moudrosti bylo hlásáno samostatně, odděleně od shrnujících aktivit NSČU, i  když z jeho idejí vycházelo, jeho skripta zde byla vydávána a velké množství promluv se odehrávalo na jeho platformě.  Důvod tkví v  rozdílném pojetí toho, jak se v současné době stavět k možnostem rozvíjení duchovního odkazu Dr. N.F. Čapka a Dr. K. Hašpla. Podle pojetí duchovního vedení Unitarie za donedávného předsednictví br. ThMgr. Luďka Pivoňky od doby působení jmenovaných zakladatelů NSČSU uplynulo již půl století, toto učení je do značné míry již zastaralé a současná NSČU musí hledat nové moderní pojetí, které nemá spočívat v rozvíjení jejich doktriny, nýbrž ve formulaci humanisticky orientovaných tzv.  principů,  které nenutí unitáře k vyznávání nějaké víry a poskytují jim značně široký prostor k  individuálnímu pojetí přístupu k unitářským duchovním zásadám. Přestože si práce, znalostí, přístupu a charakteru br. ThMgr. Luďka Pivoňky velice vážím (a to zdůrazňuji!), v některých zásadních bodech v otázce formy návaznosti na učení zakladatelů NSČSU s ním nesouhlasím.

 

        Podle mého názoru  od dob působení Dr. N.F. Čapka  a Dr. K. Hašpla sice uplynulo půl století a  jejich nauka může být (a také je) v některých bodech zastaralá, obsahuje však také řadu nadčasových hodnot, které jsou i dnes zcela přijatelné. Proto je správné řešit návaznost na jejich snahy  modernizací  jejich učení a nikoliv jejich  opuštěním  a  nahrazením  sice humanisticky  orientovanými, ale příliš  „rozevlátými“  principy, které redukují  náboženskou  společnost na jakési  humanistické hnutí. Poukazují na to zejména společenská setkání, v nichž se u většiny účastníků snaha po rozšiřování duchovního poznání jaksi vytrácí, což je patrno zejména z jejich postoje k  duchovním diskusím, jimž se věnuje menšina účastníků takových setkání; a tak taková setkání většiny připomínají spíše západní společenské kluby než náboženské sdružení. Jsem přesvědčen, že řada unitářů sice tuto kritizovanou principiální volnost vítá, ale jiní však touží po vytvoření postmoderní duchovní doktriny, která by navazovala na doktrinu zakladatelů  NSČSU, byla její modernizací a odpovídala by nejen současné době, ale i vyhlídkám do budoucnosti. Nutno zdůraznit, že slovo  doktrina  znamená  nauku, nikoliv  dogma a nauka našich zakladatelů byla a je dostatečně tolerantní, aby umožnila vytváření vlastního světového názoru a vlastní formy náboženského přesvědčení nebo víry. Samozřejmě že tato tolerance by při zmíněné modernizaci měla zůstat zachována, přičemž by však přesto své stoupence určitým způsobem sjednocovala., jako tomu bylo za časů  br. Čapka a Hašpla.

 

     Kvůli těmto ideologickým rozdílnostem jsem byl nucen přistoupit k samostatnému hlásání Náboženství Moudrosti, které poskytuje jeho stoupencům dostatek výše zmíněné volnosti a nezávislosti, ale které jim současně jasně vytyčuje i cíle a vedení na duchovní cestě (včetně podrobných návodů k meditacím a kontemplacím) což u „rozevlátých“ principů postrádám. Náboženství Moudrosti nejen postmoderním způsobem rozvíjí doktrinu zakladatelů NSČSU, ale vhodně ji spojuje i s duchovním odkazem Alberta Einsteina v náboženské učení, které svým příklonem k vědeckému poznání směřuje do budoucnosti. Ve svých promluvách jsem citoval Čapkův pozitivní přístup k  Einsteinově kosmické religiozitě. S tímto svým celkovým pojetím jsem na půdě NSČU příliš neuspěl a nenalezl jsem zde žádného pokračovatele, proto zatím hlásám Náboženství Moudrosti samostatně. Jsem však optimista, věřící v budoucnost. Věci se mohou změnit  třeba  až v době, kdy se již přestanu pohybovat v  tomto „slzavém údolí“.

 

3. JAKÁ  JE  PODSTATA  DOKTRINY  NÁBOŽENSTVÍ  MOUDROSTI ?

 

    Toto duchovní učení je podrobně a dosti přesně popsáno ve zmíněném preprintu „Náboženství Moudrosti – doktrina“, kde jsou hlavní téze přehledně seřazeny. V této krátké stati nemohou být podrobně komentovány, avšak pro orientaci čtenářů postačí jejich stručný  výčet. Sestává ze 17 tézí: (A) Nauka o jediném Bohu – prapodstatě všeho. (B) Nauka o jednotném Zákonu, řídícím veškeré dění. (C) Nauka o duchovním základu, vzniku a vývoji opakujících se vesmírů. (D) Nauka o duchovním základu, vzniku a vývoji Země, života na ní a člověka. (E) Nauka o zániku vesmíru a života na Zemi. (F) Nauka o duchovním základu přírody a duchovních vztazích k ní. (G) Nauka o prapodstatě člověka, jeho božském „Vyšším Já“ a lidském „nižším já“. (H) Nauka o správném životě: etika a morálka. (I) Nauka o svědomí a o hříchu. (J) Nauka o víře v Boha, lásce k Němu a o správné modlitbě (tj. o meditaci a kontemplaci). (K) Nauka o spáse nepřipoutaností a osvícením. (L) Nauka o smyslu života. (M) Nauka o správném vztahu k jiným náboženstvím a filozofiím a o zásadě náboženské a názorové svobody. (N) Nauka o duchovních učitelích, zřecích (rišiech), guruech, prorocích, avatarech a mesiáších. (O) Nauka o Slunci jako nejvhodnějším symbolu postmoderního náboženství. (P) Nauka o způsobech vyznávání našeho postmoderního náboženství. (Q) Nauka o smrti, formách posmrtného přežívání a o znovuzrozování. -  Tyto nauky jsou v našich skriptech podrobně rozváděny a komentovány. Uvedený soubor tézí sice představuje uzavřený celek, jednotlivé téze však dovolují jejich široké další rozvíjení a tak doktrina Náboženství Moudrosti není žádný neměnný kánon.

 

4 .ZÁVĚR

 

    Náboženství Moudrosti rozhodně není žádnou snahou unitářské učení nějak tříštit, štěpit či omezovat nebo tvrdě usměrňovat. Naopak: mojí snahou je unitářský duchovní přístup obohacovat. Jsem dlouholetý unitář a unitářem chci zůstat. Současné „rozevláté“ principy dovolují členům NSČU zastávat jejich duchovní hledisko a víru nebo přesvědčení, pokud není v zásadním rozporu s ideami unitářství.  To přeci Náboženství Moudrosti rozhodně není a proto zůstávám jeho hlasatelem. Přitom chovám ve svém srdci skrytou naději, že se časem podaří Náboženství Moudrosti do duchovního učení NSČU vodným způsobem kooptovat, aniž by přitom vytvářelo nějakou nežádoucí, diferencující se frakci.  Vzhledem ke svému věku se toho asi osobně nedočkám, ale věřím,  že v  budoucnu historikové našeho unitářství naleznou pro Náboženství Moudrosti přijatelné ohodnocení a zařazení do jeho snah.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -