Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

 

CO BYCH UČINIL, KDYBYCH ZÍSKAL VELKÉ MNOŽSTVÍ PENĚZ?

 

 

     Vícekráte jsem přemýšlel o této otázce a vždy jsem dospěl ke stejné odpovědi: založil bych seriózní dobře fundovaný ústav pro výzkum tzv. paranormální problematiky. Jsem si vědom toho, že si tím možná koleduji o udělení „bludného kamene“ hnutí Sisyfos. Takové experimentální pracoviště však dosud chybí. Oficiální věda se většinou této problematice vyhýbá, nebo ji dokonce zavrhuje, nebo se jí i vysmívá. Myslím si, že však neprávem. Pokusím se vysvětlit proč. Napřed je však nutné říci, co rozumíme pod pojmem „jevy paranormální“. Dříve se pro takové jevy či pozorování užíval termín „parapsychologie“ nebo také „metafyzika“, později byl běžný název „psychotronika“, dnes se nejčastěji mluví o „jevech paranormálních“, tj. vymykajících se obvyklému uznávanému způsobu poznání.

 

     Proč si myslím, že není správné se této otázce vyhýbat? Je mi jasné, že do této kategorie sice patří řada bludů, pověr, nebo i podvrhů. Jsem si však vědom toho, že vedle 95 % nesmyslů můžeme ve sbírce těchto materiálů nalézt 5 % jevů , které - po podrobném prozkoumání a objasnění - by pro lidské poznání mohly být východiskem ke zcela novým i zásadním objevům, které by obohatily lidskou společnost ve zcela netušených směrech. Je přeci známo, že největších úspěchů bylo v minulosti na poli vědy dosaženo, když se obrátila od běžného podrobnějšího precizování dosud známého do oblastí dosud zcela neznámých.

 

     Co považuji za scestné a co bych naopak chtěl důkladně studovat? Do kategorie bludů bych zařadil např. víru v ufony, které údajně mají kroužit kolem naší Země v létajících talířích a unášet naše občany k jakýmsi pochybným fyziologickým experimentům, a kteří přes svou vysokou technickou vyspělost (nutně předpokládanou pro daleké kosmické lety) nedokáží nalézt užitečnější způsob komunikace s lidmi, než jsou kruhy pováleného obilí. Dále bych sem zařadil astrologii, která věří v ovlivňování lidských osudů  konfigurací planet na obloze v okamžiku zrození člověka. Avšak pozorování nakresleného horoskopu, tvaru vylité kávové sedliny, vyložených karet, nebo rysů čar na dlaních rukou, může u některých jedinců vyvolávat dosud neznámé formy intuice a stát se tak předmětem paranormálních studií. Jiným příkladem mohou být tzv. „geopatogenní zóny“, které odhalují proutkaři, a zejména nesmyslné a drahé kryty proti nim, které nabízejí hloupým lidem někteří podnikavci. Geopatogenní zóny však skutečně existují, mají však jiný podklad: v některých geologických podložích existuje menší množství radioaktivních látek, z nichž na povrch pronikají stopová množství radioaktivních plynů. Ty při dlouhodobém působení mohou zdravotně postihovat obyvatele v těchto oblastech bydlících. Jejich exaktním měřením se však zabývají geofyzikální studia a nesmíme je zaměňovat za ty pověrečné geopatogenní zóny. Těmito příklady  není samozřejmě seznam takovýchto bludů ani zdaleka vyčerpán.

 

     Co bych naproti tomu považoval za vhodné studovat? Byla by to především telepatie a mimosmyslové vnímání. S telepatickými jevy se poměrně často setkáváme v praktickém životě, kdy k nim dochází nahodile, nebo i záměrně. Často pozorujeme u blízkých si osob, že se v jejich vědomí téměř současně vynoří táž idea, k čemuž ovšem může přispět vhodný shodný soubor vnějších okolností. Někdy ale takový soubor chybí a shodná idea se přesto vynoří. U osob citově k sobě vázaných takové působení může probíhat i na dálku, zejména když se jedna z osob ocitá v nějaké kritické situaci. Telepatické působení si můžeme snadno vyzkoušet i záměrně. Sedíme např. v kině a několik řad před námi se nalézá nějaká známá osoba, která o naší přítomnosti nemá ani tušení. Soustředíme-li se na její zátylek s přáním, aby se dozadu na nás otočila, můžeme u ní pozorovat zpočátku určitý neklid a po chvíli se v řadě případů skutečně otočí. Tyto a podobné jevy neumíme dosud vysvětlit. Proč si však myslím, že studium jejich podstaty je důležité? Souvisí to s otázkou, jak rychle se takové působení šíří. Probíhá opravdu naším prostorem, nebo by ke kontaktu mohlo docházet jiným způsobem, než je přenos prostorem? Tato otázka je významná z hlediska možnosti kontaktu s jinými vesmírnými civilizacemi, které předpokládáme na vzdálených planetárních systémech. Podle současných názorů se jakákoli informace může šířit vesmírem maximálně rychlostí světla nebo radiových vln. Vzhledem ke vzdálenosti takovýchto možných planetárních systémů je pro racionální komunikaci rychlost elektromagnetických vln příliš pomalá. Kdyby k telepatickému kontaktu docházelo jinak než putováním prostorem, skýtala by tato metoda netušené možnosti. Z praktických důvodů nemůžeme rychlost přenosu telepatického signálu měřit na Zemi ani v blízkém okolí. I náš Měsíc je k tomu příliš blízko. Bylo by však možné využít plánované  návštěvy Marsu, který se od Země občasně vzdálí do takové vzdálenosti, že by rychlost přenosu mohla být spolehlivě změřena. K tomu je ovšem nutné vytvořit seriózní předpoklady předchozím pozemským studiem, a to by uvažovaný výzkumný ústav mohl zajistit.

 

     Jako další vhodný předmět pro podobná studia považuji mimosmyslové vnímání. Zčásti se překrývá se studiem telepatie, ale má i takové varianty, které jí nelze vysvětlit. Souvisí se schopností jakéhosi jasnozření. Výzkum na tomto poli musí být však prováděn naprosto seriózně, jak to např. zajišťuje studium Čechoameričana Dr. MILANA RÝZLA, který v USA rozvíjí metody, označované v literatuře písmeny ESP, což je zkratka anglického názvu „Extra Sensory Perception“. Poznatky z tohoto oboru by se mohly uplatnit např. i ve vojenství (proto armády velmocí založily tajná pracoviště pro takový výzkum), ale mohou otevřít i zcela nové netušené perspektivy pro rozvoj lidské společnosti. V oboru paranormálních jevů je celá řada problematik, které by vyžadovaly důkladnější studium. Jmenujme např. jevy, označované německým názvem „Poltergeist“ („Hřmotící duch“), které byly občas pozorovány v různých zemích většinou v souvislosti s nějakou mladistvou dospívající dívkou. Jejich výskyt byl potvrzen (avšak nevysvětlen) celou řadou komisí odborníků.

 

     Další paranormální problematikou jsou transpersonální formy vědomí, které např. studuje další Čechoameričan Prof. MUDr. MILAN GROF, který si za to už vysloužil „bludný kámen“ hnutí Sisyfos. Ten zprvu při svých studiích užíval tzv. „psychodelická farmaka“ (tj. látky, odhalující „psyché“ člověka), zejména LSD. Vzhledem k současnému zákazu užívání takovýchto drog většinou zemí z obavy před šířící se narkomanií, užívá ke svým studiím nyní tzv. „holotropního dýchání“. To spočívá ve vlivu převentilace plic na psychiku člověka a může tak někdy otevírat cesty k transpersonálním formám vědomí. Domnívám se, že navrhovaný výzkumný ústav pro paranormální jevy by měl získat výjimku pro možnost výzkumného užívání psychodelických drog, jako tomu bylo u nás dříve ve výzkumu, organizovaném Doc. MUDr. VLADIMÍREM VONDRÁČKEM, jak to popisuje ve své velice zajímavé knize „Farmakologie duše“. Riziko ze šíření narkomanie (která je stejně dnes ve světě vzdor všem zákonům značně rozšířená) je totiž daleko menší, než rizika z toho, že naše lidská společnost bude ochuzena o poznatky zmíněných transpersonálních forem vědomí, které mohou lidstvu otevřít netušené obzory.

 

     Toto pojednání uzavřeme zmínkou o jakémsi protipólu výzkumného ústavu pro studium paranormálních jevů, a tím je u nás hnutí Sisyfos. To bylo založeno skupinou našich seriózních vědců za tím účelem, aby bojovalo proti řadě pavěd, které se v naší společnosti stále více a více šíří. To je jistě záslužná věc, ale metody, které hnutí Sisyfos užívá, mohou býti i předmětem kritiky. Jeho představitelé se totiž často nad jednotlivými pavědami místo věcné kritiky velice rozčilují. Avšak úžasné úspěchy v moderní době byly dosaženy především rozvojem experimetálních věd, nikoliv rozvojem byť často i oprávněných emocí. Sisyfos má také tendence dogmatizovat současné vědecké poznatky, jako by to byl vrchol poznání, a přehlíží přitom možnosti netušeného vývoje vědy do oblastí dosud zcela neznámých. Příkladem pro toto tvrzení může být počáteční postoj tehdejší vědy k začátkům Einsteinovy teorie relativity. Jeho názory byly většinou vědecké obce považovány za nesmyslné, poněvadž byly v dost zásadním rozporu s tehdy ustálenými názory. Teprve když světoznámý astronom sir  ARTHUR STANLEY EDDINGTON publikoval svá pozorování zatmění Slunce z výpravy k brazilským ostrovům, v nichž potvrdil Einsteinem vypočtený ohyb světelných paprsků z hvězd gravitačním polem v těsné blízkosti Slunce, začal být odmítaný Einstein považován zprvu ve vědě a pak i v široké veřejnosti za genia. Předtím by však asi od nějakého tehdejšího sdružení typu Sisyfos obdržel „bludný kámen“. Základem rozdílného pojetí navrhovaného výzkumného ústavu pro jevy paranormální a postupů hnutí Sisyfos je v tom, že Sisyfos publikuje byť i oprávněné názory vědců, zatímco navrhovaný ústav by publikoval výsledky experimentů.

 

      Tento předložený článek samozřejmě uvádí jen příklady námětů pro navrhovaný výzkumný ústav. Ve skutečnosti existuje podrobnější seznam úkolů, které by měl řešit, což v krátké publikaci nelze podrobně rozvádět. Autor této eseje samozřejmě nepředpokládá, že by náhle získal velkou hromadu peněz, potřebných k jeho uskutečnění. Spokojil by se však tím, kdyby stimuloval skupinu alespoň několika významných vědců k úvahám o založení takového ústavu v rámci plánovaného rozvoje vědy.

 

_ . _ . _ . _ . _ . _ . _ .­ _