Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

MŮŽE  EXISTOVAT  LEPŠÍ  SVĚT  NEŽ  TEN  NÁŠ ?

 

1.       ÚVOD

 

Řada lidí (filozofů i prostých občanů) považuje náš svět za nedokonalý, protože se v něm vyskytuje zlo. Důkladným rozborem této problematiky se zabýval německý filozof G.V.  LEIBNIZ  ve svém  známém spisu „Theodicea“, v němž obhajuje Boha proti nařčení ze špatně stvořeného světa. Měl však i hodně epigonů, které nebudeme probírat. To zlo v  našem světě však nepochází jen ze špatných skutků lidí či jiných pozemských tvorů, nebo z činnosti nějakého ďábla. Ono má hlubší příčinu  -  tkví v samé podstatě přírody. Ta je v zásadě založena na potravinových řetězcích:  primitivnější organismy slouží za potravu o něco složitějším a silnějším, které jsou pro ně predátory. Ti však slouží za potravu ještě složitějším a mocnějším predátorům. Ani tito dravci a šelmy však nejsou bezpeční před člověkem, který je může svými zbraněmi skolit. Proč dochází k této řadě násilí? Důvod tkví v nutnosti předávání energie a látek pro život nezbytných. Začátek tohoto řetězce nacházíme ve fotosyntéze: paprsky slunce dopadají na zelené rostliny na souši a také na různé formy řas na moři, které svými většinou zelenými speciálními barvivy jsou schopny sluneční paprsky poutat a zachycovat ve vzduchu přítomný kysličník uhličitý. S pomocí molekul vody pak uvolňují do vzduchu kyslík (který je pro živočichy podmínkou života) a z uhlíku zachyceného kysličníku uhličitého  vytvářejí různé organické pro život důležité látky. Býložravci na souši a různé organismy v moři se těmito zelenými rostlinami či řasami živí a tak do sebe vstřebávají zachycenou sluneční energii a životně důležité látky. To vše pak přechází do těl predátorů, kteří se býložravci živí. A tento základní proces  -  nazývaný potravinový řetězec  -  probíhá jak na souši, tak v moři.

 

    Jaká je základní příčina tohoto procesu? Je jí  hmotnost  všech živých organismů. K životním procesům v nich probíhajícím je potřeba energie, neboť jakékoli přesuny hmoty v přírodě včetně metabolismu – látkové výměny (a na nich je založen život organismů) energii vyžadují. Bez ní nemohou probíhat. Proto samozřejmě vyvstává otázka, zda by mohl existovat nějaký ideální  svět nehmotný,  který by byl osídlen nehmotnými organismy, které by ke svému životu energii a žádné životní látky ve formě potravy nepotřebovaly. A tím logicky přecházíme ke druhé kapitole, nazvané

 

1.      MŮŽEME SI TAKOVÝTO NEHMOTNÝ SVĚT S NEHMOTNÝMI BYTOSTMI  VŮBEC PĚDSTAVIT ?

 

Nejen že si jej můžeme snadno představit, ale můžeme do něho i vstoupit, i když to je z duševního hlediska dost riskantní. Návod k tomu uvádí v Unitarii v  r. 1992 vydaný spis „Sádhaná  -  duchovní cesta“, a sice na str. 157 – 188 v subkapitole 14.4. nazvané „Význam vědomého snového života a vědomí bezesného spánku pro duchovní cestu“. V této stati jsou popsány metody, jak přejít z našich obyčejných snů do vědomého snového života. Když se nám to po určitých duševních cvičeních podaří, pak naše sny ztratí svou nelogičnost a my si uprostřed snu jasně uvědomíme, že to, co zažíváme, je jen sen. Víme s  jistotou, jak se jmenujeme, kde na Zemi bydlíme, jaké tam máme rodinné poměry, zaměstnání, ale i víru. Zkrátka: mohli bychom tam napsat své  curriculum vitae  a provádět tam různé výzkumy a experimenty, o nichž je možné si zapisovat protokoly,  jako kdybychom pracovali v nějaké pozemské laboratoři. A tyto výzkumy jsou velice zajímavé. Jaké jsou základní charakteristiky tohoto  vědomého snového života ?

 

Především máme nehmotné tzv.  snové tělo  (okultisté je nazývají tělem hvězdným – astrálním). Je mentální kopií těla hmotného – je to představa. To nemá žádnou váhu (nepodléhá gravitaci) a proto nejběžnější forma pohybu pro nás v tomto světě není chůze, nýbrž vznášení se či létání. To v  nás zpočátku vzbuzuje velikou euforii z  různých průletů mezi korunami stromů, kdy se můžeme chovat jako ptáci. Další tam již speciálními cvičeními nabytá schopnost je možnost pronikat tamnější „hmotou“. Žádná zeď snového světa není překážkou, není pro nás neprostupná. Opakujeme si, že jsme přeci jen duch a tak po určité době cvičení můžeme pronikat do snových domů jejich stěnami nebo uzavřenými dveřmi. Další cvičením nabývaná schopnost je „materializace“ . Brzy dokážeme „zhmotňovat“ jakékoli své představy, což nás naplňuje  nadšením nad takovou „magickou“ mocí. S  tím souvisí i opačná schopnost: „dematerializace“. Pouhým soustředěním myšlenek dokážeme ve snovém světě odstranit jakoukoli snovou překážku před sebou.

 

Když jsme probrali mimořádné schopnosti tohoto  vědomého  snového života,  zmiňme se o okolnostech, důležitých z hlediska zaměření našeho předkládaného článku. Nehmotnost našeho snového světa způsobuje, že k jeho „životu“ nepotřebujeme žádnou energii, nutnou k uvádění našeho hmotného světa do pohybu. Utíkáme-li v pozemském světě, nemůžeme se okamžitě zastavit, poněvadž by hmotné tělo setrvačností přepadlo. Také rozjetý vlak nelze v krátké vzdálenosti zastavit. Rovněž k uvedení hmotných těles do pohybu je třeba určitý čas (měření síly automobilů se vyjadřuje počtem vteřin, než se dosáhne rychlosti 100 km/hod.). Snové tělo můžeme uvést do pohybu okamžitě a přenést libovolnou rychlostí do libovolné vzdálenosti. Děje se to vše jen v myšlenkách. Můžeme je také okamžitě zastavit bez nebezpečí upadnutí. Vzhledem k tomu, že k životu našeho snového těla nepotřebujeme energii, nepotřebujeme také jíst ani dýchat.. Nepotřebujeme také přijímat nějaké zvláštní organické látky k výstavbě svého snového těla. Nepřijímáme-li potravu, nepotřebujeme ve snovém světě ani dýchat, tj. uvolňovat nějakou sluneční energii,  jako je to třeba ve hmotném světě. Ze všech uvedených důvodů odpadá v prvé kapitole zmíněný „potravinový řetězec“ a tím i usmrcující funkce predátorů  a s nimi spojené násilí. Nic takového ve snovém světě neexistuje. (Jsou tam však různá nebezpečí jiného druhu, zmíněná v citované subkapitole „Sádhany“). Popsaný  život ve „vědomém snovém světě“ je tak ukazatelem, že snad může existovat nějaký idealizovaný duchovní svět bez násilí, který by mohl být principiálně lepší, než ten náš hmotný, ve kterém žijeme.

 

2.      MŮŽE TAKOVÝ NEHMOTNÝ SVĚT OBJEKTIVNĚ EXISTOVAT?

 

    Žádné vědecké přístupy v současnosti nic takového neprokázaly. Ovšem věda se věnuje především zkoumání našeho světa z hlediska hmoty a energie, výzkumem duchovních oblastí se zatím nezabývá. Tyto sféry jsou však doménou náboženství. Snad všechna náboženství světa obsahují nauky o andělích a ďáblech, kteří jsou údajně obyvateli takovýchto nehmotných duchovních světů. Avšak nejen náboženství, ale i lidové pověry hovoří o takových nadsmyslných světech, plných různých víl, vodníků, trpaslíků i jiných duchovních bytostí. Ale tyto lidové pověry byly často zdrojem inspirace ke klasickým uměleckým výtvorům  jak ve světě literatury a poezie, tak i hudby, baletu či výtvarných umění. Tomu tak bylo poroto,  že ideální touhy lidstva k možnosti takovýchto nehmotných duchovních světů vždy směřovaly a proto k těmto ideám zůstává naše mysl vždy otevřena, i když jim dnes samozřejmě nemusí pověrečně podléhat. Bezesporu však zpestřují náš život.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -