Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

KOUŘENÍ  A  DUCHOVNÍ  VÝVOJ

 

1 .ÚVOD

 

    V předvánočním čísle Unitářských listů (r. 2007)  byl otištěn článek „Drogy a duchovní vývoj“, v  němž jsme nazvali drogy „metlou lidstva“. Poté jsme byli nuceni konstatovat odpor stoupenců legalizace tzv. „měkkých drog“, zejména marihuany. Jejich výtka spočívala v  kritice našich zákonů, které netrestají konzumenty  jiných rozšířených údajně „měkkých drog“, mezi které tito stoupenci počítají alkohol a nikotin. Na to jsme reagovali článkem (uveřejněným v Unitářských listech poté), ve kterém jsme vysvětlili, že ethylalkohol (podstatná část našich alkoholických nápojů) rozhodně není našemu organismu nepřirozenou drogou a jeho mírné užívání jsme nejen neodsuzovali, nýbrž naopak doporučovali (i když projevy opilosti jsme samozřejmě odsuzovali). V této nyní předkládané úvaze chceme zaujmout stanovisko k druhé zmíněné  údajně „měkké droze“, tj. k  nikotinu a k otázce kouření u poutníků na duchovní cestě. V zásadě můžeme hned v samém úvodu říci, že kouření (i v malé míře) striktně odmítáme.  Považujeme však za nutné trochu blíže popsat probírané pojmy: kouř a kouření, tabák a nikotin.

 

2 .KOUŘ  A  KOUŘENÍ

 

    Kouř jsou plynné zplodiny nedokonalého spalování, obsahující jemné částice sazí, popílku, organických látek a páry, jakož i škodlivé plyny, unikající do ovzduší. Je způsoben nedostatkem kyslíku při žhnutí spalovaných látek a předčasným ochlazením spalin. Kouř obsahuje kromě zdravotně silně nebezpečných dehtových zplodin i jedovaté plyny, jakými jsou kysličník uhličitý, určité množství kysličníku uhelnatého a při spalování hnědého uhlí  i kysličníků síry.

 

    Kouření je zdravotně velice škodlivý zlozvyk vdechovat kouř ze svitku žhoucích sušených listů rostlinného materiálu (např. doutníky, viržinka), z drti sušených listů, nacpaných do dutinky z cigaretového papíru, nebo úlomků listů nacpaných do dýmky nebo fajfky. Tím rostlinným materiálem jsou ponejvíce listy tabáku, ale  kouří se i svitky z listů  marihuany, nebo i částečky opia ze speciální dýmky, případně vzácně i jiný materiál.

 

3. TABÁK  A  NIKOTIN

 

    Rostlina tabák (Nicotiana) je rod dvouděložných jednoletých jedovatých bylin z čeledi lilkovitých (solanaceae), dosahujících výšky až 2 m, pocházejících původem  převážně z  jižní Ameriky. Její latinské jméno bylo odvozeno od jména francouzského diplomata, vyslance při portugalském dvoře,  JEANA NICOTA (1530 - 1600). K výrobě kuřiva se užívá hlavně dvou druhů: (1) Tabák viržinský (N. tabacum), planě rostoucí v Ekvadoru, byl zahradnicky pěstován v Jižní Americe a na Antilách. Teprve Španělé jej rozšířili až k pobřeží Atlantického oceánu.  (2) Tabák selský neboli machorka (N. rustica) byl od pradávna pěstován v Mexiku. Kouření tabáku bylo rozšířeno u indiánských kmenů již v dobách předhistorických. V hrobech mexických Aztéků byly nalezeny dýmky rozmanitého tvaru. V době objevení Ameriky bylo tehdy kouření rozšířené na území severně od Panamské úžiny. Kouření doutníků (smotku tabákových listů) pozorovali Kolumbovi námořníci již v r. 1492 na ostrově Kuba. Kouření z dýmky uviděl účastník druhé Kolumbovy výpravy na ostrově San Domingo jako náboženský obřad domorodých kněží. Obyvatelé Jižní Ameriky tabák také žvýkali a šňupali. Do Evropy se tabákové semeno dostalo v polovině 16. století.

 

    Evropané (zejména Portugalci) rozšířili tabák do všech svých kolonií (v Indii, v Číně, v Japonsku) již ve druhé polovině 16. století. Během jednoho století se kouření rozšířilo po celé Evropě. Nyní se tabák pěstuje ve všech světadílech v různých klimatických podmínkách v pásmu mírném až tropickém. Průmyslově se zpracovává ve velkém měřítku na různé tabákové výrobky (zejména cigarety, doutníky a viržinka). Nejlepší cigaretový tabák se pěstuje na Balkánském poloostrově, nejlepší doutníkový tabák v tropech a subtropech (zpracovává se např. v  Havaně na Kubě). Listy tabáku obsahují 0,3 – 8 % jedovatého alkaloidu nikotinu. Extrakty z  tabákových listů slouží proto také v zemědělství k postřiku na ochranu rostlin a sklizně před škůdci (zejména mšicemi).

 

    Nikotin  -  hlavní alkaloid tabáku (Nicotiana tabacum)  -  je karboxylovým derivátem heterocyklického pyridinu (pyridin-3-karbonová kyselina). V čisté formě to je bezbarvá páchnoucí olejovitá silně jedovatá kapalina, která se připravuje uměle, synteticky. Pro svou jedovatost se přidává do přípravků proti hmyzu jakožto insekticid. K témuž účelu se užívá také tabákového výtažku nebo drti (k zakuřování). Nikotin se někdy také nazývá  niacin.  Tato látka byla původně označována jako PP (Pelagra Preventive Factor), poněvadž její nedostatek ve výživě vedl k avitaminóze zvané pelagra (to je kožní choroba, jejíž jméno bylo odvozeno z italského pelle agra  =  drsná kůže). Dnes se proti pelagře užívá biologicky velmi účinný lék:  amid zmíněné kyseliny  -  niacinamid  neboli  nicotinamid  -  který je složkou některých významných koenzymů. Je také jedním  z  vitaminů B-komplexu. A nyní je už možné přistoupit k fyziologickým vlivům.

 

4. VLIV  KOUŘENÍ  NA  NAŠE  ZDRAVÍ

 

    Kouření je jedním  z  typických projevů  toxikomanie. Co je to toxikomanie? Je to chorobná touha po jedovatých látkách, které vyvolávají příjemné pocity (euforie) a návyk na ně. U kuřáků se toxikomanie nazývá  tabakismus  neboli  nikotinismus.  Při kouření není nejnebezpečnější  jedovatý nikotin. Jeho menší množství může v  některých případech působit i příznivě: např. potlačuje přejídání  a  usnadňuje inspiraci a přemýšlení, tj. tvůrčí aktivitu. Při kouření jsou nejnebezpečnější dehtovité látky, které vznikají suchou destilací žhnoucích tabákových listů, usazují se v plících a představují pak pro organismus kuřáka řadu rizik, jako je především vznik rakoviny, dýchací potíže, srdeční a cévní choroby aj. Když lékař při pitvě kuřáka na pathologii stiskne vyjmutou plicní tkáň, zachycené dehtovité a jiné škodlivé látky může z takové tkáně přímo „vyždímat“. Chorobné důsledky kouření se však zpravidla neprojevují bezprostředně, nýbrž až po čase, což  kuřáky mylně uklidňuje. Nadměrné kouření však může otravu nikotinem vyvolat ihned. Ta je buď absolutní, projevující se obtížemi při zažívání, nevolností, nadměrným pocením aj., nebo  chronická (tj. nikotinismus), projevující se podrážděním, později ochrnováním jednotlivých nervů až  i  centrálního nervového systému, poškozováním srdce, cév aj. 

 

    Tento druh toxikomanie však vedle účinků fyziologických zahrnuje i principy psychologické. Kuřák, vyhledávající  v  krabičce cigarety, nebo sledující s potěšením dým z  nich, nebo plnící svou dýmku, se tím určitým způsobem zaměstnává, což by postrádal, kdyby kouření zanechal. Jsou zde jasně patrné  i  prvky společenské:  kuřáci si rádi nabízejí cigarety, nebo si vzájemně připalují.

 

    Jak bojovat proti tomuto zlozvyku? Silný kuřák nemůže kouření jednorázově přerušit, neboť by se setkal  s nepříjemnými abstinenčními příznaky. Tady mohou pomoci nikotinové náplasti (které organismu nikotin dodávají bez vdechování karcinogenů), jejichž množství se postupně snižuje. Ale pozor! Lékaři varují před snahou trvale dodávat organismu nikotin různými náplastmi. A co říci závěrem?

 

 

5. ZÁVĚR

 

    Člověk, jdoucí duchovní cestou, by měl být zdravý, neboť chorobné příznaky mnohdy znesnadňují duchovní snahy. Dále takový poutník by se měl snažit o odpoutání od nežádoucích zlozvyků a závislostí, mezi něž kouření bezesporu patří. Proto naše stanovisko ke vztahu mezi kouřením a duchovním vývojem je jednoznačně odmítavé. Žádný poutník na duchovní cestě by neměl začít kouřit a pokud započal svou duchovní cestu již jako kuřák, měl by  snahu o odvykání kouření zahrnout do svého duchovního programu. Tím svým duchovním snahám co nejvíce prospěje. Snad mu tento článek může pomoci nalézt správnou orientaci.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -