Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:
HUMOR A DUCHOVNÍ CESTA
1 .ÚVOD
V
knihách se o humoru na duchovní cestě mnoho nedočtete. Proto byl napsán
tento článek. Ve svém příspěvku rozhodně nemíním přinášet nějaké legrační
příběhy z oblasti náboženství. Takové sympatické a zábavné glosy
přenechám povolanějším autorům. Chci se pokusit o zcela vážný filozoficky
orientovaný rozbor významu, přípustnosti, přínosu a mezí humoru pro poutníky na duchovní cestě, jak se
mi to jeví z hlediska Náboženství Moudrosti. Chci ukázat, že duchovní
cesta se nemusí nezasvěceným jevit jen jako jakýsi zdánlivě „nezábavný
suchopár“, nýbrž že může v přiměřené míře připouštět i veselé myšlenky,
které nemusí být v rozporu s vážně orientovanými duchovními snahami.
Napřed je však nutné vysvětlit, co si pod tímto a podobnými pojmy
představujeme, abychom se později mohli kvalifikovaně vyjádřit k významu
humoru a souboru jemu podobných citových a intelektuálních projevů ve vztahu
k duchovním snahám člověka.
2 .CO
JE TO HUMOR
A JEHO OBLAST ?
Slovo
humor pochází z latiny (humere), kde původně
znamenalo „být vlhký, tekutý“. Pojem „humor“ je daleko rozsáhlejší, než si to
většinou uvědomujeme. Toto slovo znamená jednak duševní příjemný citový stav
člověka se sklonem k žertování, jeho veselý rozmar s dobrosrdečným
zesměšňováním, tj. jeho osobní dobrou náladu, ale také i schopnost vyvolávat
takový stav rovněž u jiných lidí. Dále tento výraz znamená jemné vtipné
zveličování lidských nedostatků a
slabých povahových stránek člověka, avšak s porozuměním pro něho. Jde
přitom také o zlehčování významu jednotlivých společenských jevů a dějů.
Přibližným synonymem pro humor může být slovo
legrace. Od slova humor je odvozen termín humoristé,
což jsou lidé, rozvíjející snahu o žerty a dobré veselé pobavení druhých.
Lidoví humoristi jsou nejúspěšnější v komice, karikatuře a satiře. Do
stejné jazykové skupiny patří také výraz
humoreska. V literatuře to je povídka
s rozmarným rozvíjením motivů, scének a charakterů lidí; v hudbě to
znamená kratší instrumentální veselou skladbu.
Humorné prvky v sobě obsahuje i satira, která také kritizuje jednotlivce i rozličné
obory společenské činnosti. Satira se však liší od dobrosrdečného humoru tím,
že je i útočná a výsměšná s malým pochopením pro napadaný objekt;
vyjadřuje se často vyhrocenou nadsázkou a mnohdy přechází až do sarkasmu.
To je kousavý, výsměšný a sžíravý
vtip a jízlivý výsměch. Naproti tomu ironie
je jemný, leckdy i vytříbeně literárně pojatý výsměch, často
vyjadřovaný užitím slovního výrazu (slova i větného úseku) v protikladném
smyslu. Od ironie se liší vtip,
což je prosté stručné žertovně pojaté jazykové vyjádření, jehož
komický účinek tkví v jeho obsahu. Naproti tomu komedie
je již obsažnější veseloherní
představení; ve stručnějším pojetí může znamenat i to, čemu se jinak říká švanda.
Slovo „komedie“ však může představovat i neupřímnou přetvářku a falešné nebo
přepjaté jednání.
Do souboru pojmů blízkých humoru můžeme
zařadit i epigram, který v dávných historických dobách starověku měl
i význam blízký duchovní oblasti, neboť epigramy byly nápisy, vytesané do zdí
chrámů nebo náhrobků; v současné době pod tímto pojmem rozumíme krátkou
veršovanou formu obvykle satirického vyjádření s vtipnou pointou. Do
tohoto souboru lidských aktivit patří také pojem karikatura, což je zesměšňující zobrazení buď nějaké
osoby, nebo nějaké skutečnosti či děje; nemusí jít jen o kreslířskou či obecně
výtvarnou záležitost, existují i slovesné karikatury. Přehled této oblasti
humoru uzavřeme arabeskou. Zatímco ve
výtvarném umění to znamená souměrně komponovaný ornament, který s humorem
nemá nic společného, v literatuře to je esej jednoduché stavby a
nekomplikovaného děje, vyznačující se humorným, lehce ironizujícím pohledem na
drobné události z našeho okolí (ale i na samotného autora arabesky), nebo
na svérázné prostředí (u nás třeba i na
naše náboženské společenství).
3. HUMOR A
ZDRAVÍ ČLOVĚKA
I laický přístup nám říká, že humor vytváří
dobrou náladu a tak prospívá našemu zdraví. Zábavní lidé se také snáze
seznamují a jsou ve společnosti vždy vítáni. Na rozdíl od laického přístupu
věda však dnes už může přímo studovat děje, probíhající v mozku. Existuje řada
vědeckých prací, dokládajících léčebné účinky laskavého humoru a smíchu.
V humoru proto můžeme spatřovat cenného pomocníka v životě obecně i při
konkrétních léčebných procesech.
Z internetu se dozvídáme, že při
smíchu, když se otřásá a tedy i uvolňuje celé tělo (čímž se aktivuje svalová
hmota), dochází ke zvyšování tepu srdce a zrychlení krevního oběhu. Tělo (a
hlavně mozek) dostává až pětkrát více kyslíku, než při obvyklém dýchání. Navíc
smích (a také orgasmus) jsou tělesné aktivity, dokonale synchronizující mozkové
hemisféry. Smích také zvyšuje produkci lymfocytů, které efektivně bojují proti
rakovinným buňkám. Proto nám imunologové radí: „Naučte se smát (i sami sobě),
prodloužíte si tak život“. O významu legrace v medicině populárně a
zábavně pojednává 135-stránkový spis
MUDr Karla Nešpora, CSc., nazvaný „Léčivá moc smíchu“, který v r. 2002
vydalo nakladatelství Vyšehrad. V
souvislosti s tématikou tohoto našeho pojednání je nutno uvést, že tato kniha
obsahuje i kapitolku „Smích a duchovní život“, která se vztahuje na všechna
světová náboženství.
Není pochyb o tom, že humor je v našem
životě nejen důležitým, ale i vítaným druhem rozptýlení a zábavy. Lidé proto
rádi navštěvují veselohry a i v televizi ochotně sledují humoristické
pořady. V této naší stati chceme ukázat, že humor má důležitost nejen
z hlediska zdraví člověka, ale že je významný i pro poutníka na duchovní
cestě.
4. HUMOR NA
DUCHOVNÍ CESTĚ
V „Biblické konkordanci“ jsem žádný
významný odkaz na humor nenašel, ale přesto si myslím, že humor může mít pro
duchovně orientovaného člověka pozitivní význam. Poutník na duchovní cestě je
přeci také jen člověk a proto pro něj platí fyziologicko-psychologické
zákonitosti jako pro ostatní lidi. Ukázali jsme, že humor prokazatelně může
přispívat ke zdraví člověka a poněvadž zdraví je jedním z příznivých faktorů,
které k rozvíjení duchovní cesty přispívají, můžeme humor poutníku na
duchovní cestě jen doporučit. Příkladem nám může být geniální fyzik Albert
Einstein, který seriózně hlásal svou kosmickou religiozitu, přitom však měl i
smysl pro humor, jak je to patrno z uvedeného obrázku:
Tato fotografie svého času obletěla celý svět, ale i dnes zdobí řadu nejen studentských pokojíků. Z internetu se můžeme dozvědět, že Helena M. Lukešová se vyjádřila takto: „Není opravdové spirituality bez smyslu pro humor a smích, který z něj pochází (nemám přitom na mysli nějaké frivolnosti)“. Vilém D. Schneeberger napsal pojednání „Bůh má veselé lidi rád“ (Praha, KMS 2004).
Dále se dozvídáme, že katolický kněz Prof. Ph.et Th.Dr. Tomáš Halík ve svém kázání při ukládání ostatků našeho krále komiků - Vlasty Buriana - na vyšehradský hřbitov v r. 2002 řekl mj.: „Ježíš své učení nepředával v podobě katechismů a teologických traktátů, nýbrž převážně formou podobenství - krátkých příběhů ze života, které se svou strukturou náramně podobají židovským anekdotám…. A když člověk svobodně překročí sama sebe, osvobodí se od „ducha tíže“ a pozvedne mysl v osvobodivém smíchu, nemíří tím jeho duše k tajemným výšinám, jimiž se svobodně rozléhá nádherný chorál Božího smíchu?….Humor osvobozuje a uzdravuje ve smyslu tělesném, duševním i duchovním; humor a lidé, kteří ho umějí rozdávat, jsou velkým projevem Boží štědrosti a lásky k nám.“
Ovšem, humor na duchovní cestě nemůže být ledajaký! Ve druhé kapitole této stati jsme různá odvětví humoru z etického hlediska rozdělili v podstatě do dvou kategorií. Do prvé jsme zařadili takové jeho formy, které mohou být s pobavením akceptovatelné i pro člověka, na kterého se vztahují, poněvadž k jeho vyjádření používají jemné společensky přijatelné výrazy, obsahující i porozumění pro něho. Správný humor na duchovní cestě je tedy takový, při kterém se přátelsky baví jak autor, tak i jeho objekt. Není-li tomu tak, pak bychom s takovým humorem rozhodně měli ihned skončit.
Do druhé kategorie jsme zařadili tvrdší formy humoru, které mají výsměšný ráz a rozhodně nemohou být pro kritizovaného člověka příjemné. Od takových forem by se měl poutník na duchovní cestě rozhodně distancovat a nikdy jich nepoužívat, neboť pro něho by měly být z etického hlediska nepřijatelné. Vždyť přeci součástí jeho duchovní cesty by měly být snahy o harmonii, tj. souznění mezilidských vztahů. Humor na duchovní cestě by měl být zábavný a přátelský nejen pro obě strany (autora i terč), ale i pro celou společnost lidí, kteří jej vnímají. Jedině takováto jeho forma je slučitelná se snahami duchovně se vyvíjejícího člověka.
O
duchovní cestě lze nalézt podrobné informace ve
219-stránkové knížce, nazvané
„Sádhaná - duchovní cesta“, kterou vydalo Nakladatelství Unitaria
v r.
. - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . –