Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

HUMOR  A  DUCHOVNÍ  CESTA

 

1 .ÚVOD

 

    V  knihách se o humoru na duchovní cestě mnoho nedočtete. Proto byl napsán tento článek. Ve svém příspěvku rozhodně nemíním přinášet nějaké legrační příběhy z  oblasti náboženství. Takové sympatické a zábavné glosy přenechám povolanějším autorům. Chci se pokusit o zcela vážný filozoficky orientovaný rozbor významu, přípustnosti, přínosu a mezí  humoru pro poutníky na duchovní cestě, jak se mi to jeví z  hlediska Náboženství Moudrosti. Chci ukázat, že duchovní cesta se nemusí nezasvěceným jevit jen jako jakýsi zdánlivě „nezábavný suchopár“, nýbrž že může v  přiměřené míře připouštět i veselé myšlenky, které nemusí být v rozporu s vážně orientovanými duchovními snahami. Napřed je však nutné vysvětlit, co si pod tímto a podobnými pojmy představujeme, abychom se později mohli kvalifikovaně vyjádřit k významu humoru a souboru jemu podobných citových a intelektuálních projevů ve vztahu k duchovním snahám člověka.

 

 2 .CO  JE  TO  HUMOR  A  JEHO  OBLAST ?

 

    Slovo  humor  pochází z  latiny (humere), kde původně znamenalo „být vlhký, tekutý“. Pojem „humor“ je daleko rozsáhlejší, než si to většinou uvědomujeme. Toto slovo znamená jednak duševní příjemný citový stav člověka se sklonem k žertování, jeho veselý rozmar s dobrosrdečným zesměšňováním, tj. jeho osobní dobrou náladu, ale také i schopnost vyvolávat takový stav rovněž u jiných lidí. Dále tento výraz znamená jemné vtipné zveličování  lidských nedostatků a slabých povahových stránek člověka, avšak s porozuměním pro něho. Jde přitom také o zlehčování významu jednotlivých společenských jevů a dějů. Přibližným synonymem pro humor může být slovo  legrace.  Od slova humor je odvozen termín  humoristé, což jsou lidé, rozvíjející snahu o žerty a dobré veselé pobavení druhých. Lidoví humoristi jsou nejúspěšnější v komice, karikatuře a satiře. Do stejné jazykové skupiny patří také výraz  humoreska.  V literatuře to je povídka s rozmarným rozvíjením motivů, scének a charakterů lidí; v hudbě to znamená kratší instrumentální veselou skladbu.

 

    Humorné prvky v  sobě obsahuje i  satira,  která také kritizuje jednotlivce i rozličné obory společenské činnosti. Satira se však liší od dobrosrdečného humoru tím, že je i útočná a výsměšná s malým pochopením pro napadaný objekt; vyjadřuje se často vyhrocenou nadsázkou a mnohdy přechází až do  sarkasmu.  To je kousavý, výsměšný a sžíravý vtip a jízlivý výsměch. Naproti tomu  ironie  je jemný, leckdy i vytříbeně literárně pojatý výsměch, často vyjadřovaný užitím slovního výrazu (slova i větného úseku) v protikladném smyslu. Od ironie se liší  vtip,  což je prosté stručné žertovně pojaté jazykové vyjádření, jehož komický účinek  tkví  v  jeho obsahu. Naproti tomu  komedie  je již obsažnější veseloherní představení; ve stručnějším pojetí může znamenat i to, čemu se jinak říká  švanda. Slovo „komedie“ však může představovat i neupřímnou přetvářku a falešné nebo přepjaté jednání.

 

    Do souboru pojmů blízkých humoru můžeme zařadit i  epigram,  který  v  dávných historických dobách starověku  měl i význam blízký duchovní oblasti, neboť epigramy byly nápisy, vytesané do zdí chrámů nebo náhrobků; v současné době pod tímto pojmem rozumíme krátkou veršovanou formu obvykle satirického vyjádření s  vtipnou pointou. Do tohoto souboru lidských aktivit patří také pojem  karikatura,  což je zesměšňující zobrazení buď nějaké osoby, nebo nějaké skutečnosti či děje; nemusí jít jen o kreslířskou či obecně výtvarnou záležitost, existují i slovesné karikatury. Přehled této oblasti humoru uzavřeme  arabeskou.  Zatímco ve výtvarném umění to znamená souměrně komponovaný ornament, který s humorem nemá nic společného, v literatuře to je esej jednoduché stavby a nekomplikovaného děje, vyznačující se humorným, lehce ironizujícím pohledem na drobné události z našeho okolí (ale i na samotného autora arabesky), nebo na svérázné prostředí  (u nás třeba i na naše náboženské společenství).

 

3. HUMOR  A  ZDRAVÍ  ČLOVĚKA

 

    I laický přístup nám říká, že humor vytváří dobrou náladu a tak prospívá našemu zdraví. Zábavní lidé se také snáze seznamují a jsou ve společnosti vždy vítáni. Na rozdíl od laického přístupu věda však dnes už může přímo studovat děje, probíhající v mozku. Existuje řada vědeckých prací, dokládajících léčebné účinky laskavého humoru a smíchu. V humoru proto můžeme spatřovat cenného pomocníka v životě obecně i při konkrétních léčebných procesech.

 

    Z internetu se dozvídáme, že při smíchu, když se otřásá a tedy i uvolňuje celé tělo (čímž se aktivuje svalová hmota), dochází ke zvyšování tepu srdce a zrychlení krevního oběhu. Tělo (a hlavně mozek) dostává až pětkrát více kyslíku, než při obvyklém dýchání. Navíc smích (a také orgasmus) jsou tělesné aktivity, dokonale synchronizující mozkové hemisféry. Smích také zvyšuje produkci lymfocytů, které efektivně bojují proti rakovinným buňkám. Proto nám imunologové radí: „Naučte se smát (i sami sobě), prodloužíte si tak život“. O významu legrace v medicině populárně a zábavně pojednává  135-stránkový spis MUDr Karla Nešpora, CSc., nazvaný „Léčivá moc smíchu“, který v  r. 2002 vydalo nakladatelství Vyšehrad. V  souvislosti s tématikou tohoto našeho  pojednání je nutno uvést, že tato kniha obsahuje i kapitolku „Smích a duchovní život“, která se vztahuje na všechna světová náboženství.

 

    Není pochyb o tom, že humor je v našem životě nejen důležitým, ale i vítaným druhem rozptýlení a zábavy. Lidé proto rádi navštěvují veselohry a i v televizi ochotně sledují humoristické pořady. V této naší stati chceme ukázat, že humor má důležitost nejen z hlediska zdraví člověka, ale že je významný i pro poutníka na duchovní cestě.

 

4. HUMOR  NA  DUCHOVNÍ  CESTĚ

 

    V „Biblické konkordanci“ jsem žádný významný odkaz na humor nenašel, ale přesto si myslím, že humor může mít pro duchovně orientovaného člověka pozitivní význam. Poutník na duchovní cestě je přeci také jen člověk a proto pro něj platí fyziologicko-psychologické zákonitosti jako pro ostatní lidi. Ukázali jsme, že humor prokazatelně může přispívat ke zdraví člověka a poněvadž zdraví je jedním z  příznivých faktorů, které k rozvíjení duchovní cesty přispívají, můžeme humor poutníku na duchovní cestě jen doporučit. Příkladem nám může být geniální fyzik Albert Einstein, který seriózně hlásal svou kosmickou religiozitu, přitom však měl i smysl  pro humor, jak je to patrno z  uvedeného obrázku:

 

 

 

 

Tato fotografie svého času obletěla celý svět, ale i dnes zdobí řadu nejen studentských pokojíků. Z internetu se můžeme dozvědět, že Helena M. Lukešová se vyjádřila takto:  „Není opravdové spirituality bez smyslu pro humor a smích, který z něj pochází (nemám přitom na mysli nějaké frivolnosti)“. Vilém D. Schneeberger napsal pojednání „Bůh má veselé lidi rád“ (Praha, KMS 2004).

 

    Dále se dozvídáme, že katolický kněz Prof. Ph.et Th.Dr. Tomáš Halík ve svém kázání při ukládání ostatků našeho krále komiků  -  Vlasty Buriana  -  na vyšehradský hřbitov  v  r. 2002  řekl  mj.: „Ježíš své učení nepředával v podobě katechismů a teologických traktátů, nýbrž převážně formou podobenství  -  krátkých příběhů ze života, které se svou strukturou náramně podobají židovským anekdotám…. A  když člověk svobodně  překročí sama sebe, osvobodí se od „ducha tíže“ a pozvedne mysl v osvobodivém smíchu, nemíří tím jeho duše k tajemným výšinám, jimiž se svobodně rozléhá nádherný chorál Božího smíchu?….Humor osvobozuje a uzdravuje ve smyslu tělesném, duševním i duchovním; humor a lidé, kteří ho umějí rozdávat, jsou velkým projevem Boží štědrosti a lásky k nám.“

 

    Ovšem, humor na duchovní cestě nemůže být ledajaký! Ve druhé kapitole této stati jsme různá odvětví humoru z etického hlediska rozdělili v  podstatě do dvou kategorií. Do prvé jsme zařadili takové jeho formy, které mohou být s pobavením akceptovatelné i pro člověka, na kterého se vztahují, poněvadž k jeho vyjádření používají jemné společensky přijatelné výrazy, obsahující i porozumění pro něho. Správný humor na duchovní cestě je tedy takový, při kterém se přátelsky baví jak autor, tak i jeho objekt. Není-li tomu tak, pak bychom s takovým humorem rozhodně měli  ihned skončit.

 

    Do druhé kategorie jsme zařadili tvrdší formy humoru, které mají výsměšný ráz a rozhodně nemohou být pro kritizovaného člověka příjemné. Od takových forem by se měl poutník na duchovní cestě rozhodně distancovat a nikdy jich nepoužívat, neboť pro něho by měly být z etického hlediska nepřijatelné. Vždyť přeci součástí jeho duchovní cesty by měly být snahy o harmonii, tj. souznění mezilidských vztahů. Humor na duchovní cestě by měl být zábavný a přátelský nejen pro obě strany (autora i terč), ale i pro celou společnost lidí, kteří jej vnímají. Jedině takováto jeho forma je slučitelná se snahami duchovně se vyvíjejícího člověka. 

 

   O duchovní cestě  lze nalézt podrobné informace ve 219-stránkové knížce, nazvané  „Sádhaná  -  duchovní cesta“,  kterou vydalo Nakladatelství Unitaria v r. 1992 a kterou dosud lze levně koupit v sekretariátu Unitarie  v  Praze 1 na Starém Městě v Karlově ulici č. 8  v  I.p. Tato knížka představuje esoterní složku Náboženství Moudrosti. Další informace o duchovní cestě lze nalézt také na internetu na adrese www.nabozenstvimoudrosti.cz, odkud si tento článek a řadu jiných můžete zdarma stáhnout pro své vlastní použití; pro jiné účely je nutná konzultace s autorem.

 

. - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . –