Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc,:

 

DROGY  A  DUCHOVNÍ  VÝVOJ

 

1.      ÚVOD

 

Drogy  -  tato metla lidstva  -  zužovala lidskou společnost odedávna, ale v dnešní době se ve zvýšené míře šíří, zejména mezi mladými lidmi. Poněvadž v některých aspektech tato problematika zasahuje i do snah o ušlechtilý duchovní vývoj člověka, považuji za důležité se o ní zmínit v tomto stručném pojednání. Snad to umožní některým vážným zájemcům o duchovní cestu se vyhnout vážným nebezpečím. Naší pražské Unitarie se to dotýká tím, že se přitom pojednává i o formách tzv.  rozšířeného vědomí.  Tento termín se vyskytoval na měsíčních programech jako jeden z cílů již od dob dávných a byl tam uváděn ještě v době, kdy duchovním správcem zde byl Dr. Dušan Kafka. Poněvadž současné vedení Unitarie tento termín již neužívá, považuji za nutné jej v úvodu vysvětlit. Přitom použiji citaci z  preprintu unitářského spisu „Filozofie Náboženství Moudrosti.(Příspěvek k univerzálnímu náboženství budoucnosti)“:

 

Všechny tyto fenomény úzce souvisí s problematikou vědomí člověka. V současnosti je  rozpracován nový model vědomí, na jehož vzniku se podílel i výzkum působení psychofarmak neboli psychotropních (psychodelických) látek, které významně ovlivňují duševní činnost člověka. Došlo k tomu v souvislosti s péčí o silně trpící, umírající pacienty, jak se o tom zmiňuje čechoamerický profesor MUDr. STANISLAV GROF ve svém spisu „Dobrodružství sebeobjevování“: „Na počátku šedesátých let se objevila nová, velmi zajímavá oblast pro využití psychodelické péče o pacienty v posledních stadiích rakoviny a pacienty trpící jinými nevyléčitelnými nemocemi. Studie těchto umírajících naznačily, že nový přístup umožňuje nejen zmírnit emocionální utrpení a přinést úlevu od silné fyzické bolesti při rakovině, ale také dramaticky změnit chápáni smrti a postoj k umírání.“

 

K bližšímu porozumění této problematice uveďme stať z našich skript, týkající se výzkumů o  rozšíření vědomí: „Člověk, který neprošel žádnými úseky duchovní cesty, ani neprožil žádné psychologické experimenty, směřující k poznání jiných forem vědomí a tak k jeho rozšíření, zpravidla zná jen velmi málo: zná své běžné denní vědomí (které vytváří iluzi jedinečnosti jeho "malého já"), dále zná (ale jen nedokonale) vědomí snů a ví, že existuje hluboký bezesný spánek (jehož formu vědomí však již nezná, protože si z něj nic nepamatuje). Velká většina lidí však s těmito znalostmi vystačí po celý život a když nahodile prožijí v tomto směru něco mimořádného, zpravidla to nechápou. Teprve v okamžiku umírání se jim otevírají jiné formy vědomí, ale ty nemohou již ovlivnit jejich život právě proto, že umírají. -  S výzkumem možných stavů vědomí je to podobné jako s výzkumem chemických látek: pokud budeme mít před sebou žlutý lesklý roubík síry a budeme se na něj jen dívat, nepoznáme téměř nic o podstatě síry. Jestliže však síru zapálíme, zjistíme, že se mění na modrý velice štiplavě páchnoucí plyn, který ve spojení s vodou poskytuje slabou kyselinu. Jestliže tavíme síru s alkaliemi a pak taveninu okyselíme, vyvíjí se neobyčejně smrdutý bezbarvý plyn, který s vodou poskytuje také velmi slabou kyselinu, ale jinou, než byla výše uvedená. Tak bychom mohli pokračovat  řadou dalších experimentů, které však můžeme zobecnit takto: podstatu síry vyzkoumáme tehdy, jestliže ji uvedeme do nejrůznějších forem (tj. převedeme ve sloučeniny) a to provedeme tak, že ji vystavíme rozmanitým mimořádným podmínkám. A podobně je to s naším vědomím. Budeme-li lpět jen na jeho běžné formě, do jeho podstaty nepronikneme. Vědomí můžeme převádět do různých mimořádných forem v zásadě dvěma principiálními způsoby: (a) fyziologickou cestou s pomocí psychofarmak, (b) psychologickou cestou s pomocí duchovních (nebo i  tzv. okultních) cvičení. Lze také oba přístupy kombinovat. Je však nutné již na tomto místě zdůraznit, že zkoumání různých forem vědomí sám na sobě je do značné míry riskantní a vyžaduje nejen statečnost a velkou vnitřní kázeň, ale především rozvahu a kvalifikaci. Rozhodně to nelze doporučovat každému. Rizika jsou především tato: u metody (a) vznik narkomanie a postupná intoxikace organismu, a u (a) i (b) přechodná, nebo i trvalá ztráta duševního zdraví. Přes zmíněná rizika se však tyto metody praktikovaly k rozšíření forem vědomí již odedávna a užívají se i dodnes“.

 

2.      TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE

 

Výzkum možnosti rozšíření hranic našeho vědomí vede k takovým jeho formám, které překračují hranice našeho "malého já", naší osobnosti, a nazýváme je proto transpersonální. Transpersonální psychologie je charakterizována takto: „Je to esoterní psychologie, spirituální psychologie, tzv. "čtvrtý proud psychologického myšlení", který vznikl v r. 1966 v U.S.A. a který vychází z paradigmatu odlišného od ortodoxní psychologie. Zkoumá zážitky změněných, neobvyklých stavů vědomí, spirituální zkušenosti, zvláštní formy duchovního života. Vychází z konceptu tzv. rozšířeného vědomí (nadvědomí), překračujícího hranice malého "já", prostor a čas. Duchovní vývoj člověka je při něm chápán jako cesta k rozšířenému vědomí“. - Již citovaný Dr. STANISLAV GROF o tom napsal ve svém již citovaném spisu: „Transpersonální zážitky mají mnoho podivných charakteristických rysů, které otřásají základními předpoklady materialistické vědy a mechanického světového názoru. Výzkumníci, kteří se vážně zabývají těmito fascinujícími stavy, nebo je sami prožili, si uvědomují, že pokusy tradiční psychiatrie odmítnout je jako bezvýznamné výplody lidské imaginace nebo zmatené fantasmagorie, vyvolané patologickými procesy v mozku, jsou povrchní a nedostatečné. Jakékoli studium  transpersonální oblasti psyché  musí dojít k závěru, že získaná pozorování představují kritický problém pro karteziánsko-newtonovský způsob uvažování v západní vědě“.    Experimenty a výsledky transpersonální psychologie se zdají souviset i s tzv. okultismem. Avšak JIŘÍ NAVRÁTIL jej ve svém spisu „V srdci skutečnosti“ odlišuje od opravdu hlubokého duchovního poznání takto: „Schopnost vidět, co je skryto časem a prostorem, patří mezi tzv. okultní síly a nemá co činit s osvěcujícím poznáním či osvobozením“.

 

        Již citovaný Prof.MUDr. STANISLAV GROF vidí v rozvíjení transpersonální psychologie postmoderní naději pro duchovně upadající lidstvo: „Opakované zážitky z transpersonální sféry mohou mít hluboký vliv na osobu, která jimi prochází. Obvykle změní úzký a omezený rozhled, charakteristický pro průměrného příslušníka západní kultury, a přinutí ho podívat se na problémy každodenního života z kosmické perspektivy... Ve světle těchto skutečností je zvýšený zájem o spiritualitu a vnitřní hledání zcela nepochybně jednou z mála nadějných cest pro náš trpící a ohrožený svět. Pokud se po ní půjde dále, vnitřní transformace lidstva by se mohla stát hlavní silou, která by mohla změnit současný sebevražedný trend a odvrátit globální katastrofu, ke které se náš svět zdá směřovat hrozivou rychlostí. Vzrůstající konvergence nové vědy a mystických tradic věčné filozofie (philosophia perrenis) nabízí slibnou perspektivu budoucího jednotného světového názoru, který překlene současnou propast mezi vědeckým výzkumem a spiritualitou. Takové obsažné a jednotící nové paradigma by se mohlo stát důležitým katalyzátorem vývoje rozšířeného vědomí, které je pravděpodobně kritickou podmínkou pro zachování života na této planetě“.

 

 

 

 

3.            POMÁHAJÍ DROGY NA DUCHOVNÍ CESTĚ ?

 

Především musíme definovat, co nazýváme drogami. Slovo „drogy“ v  nejobecnějším smyslu znamená nejrůznější  užitečné nejen chemické (nejedovaté i jedovaté), ale i přírodní látky, které můžeme koupit v  drogerii. Nás však zajímá jen určitá skupina látek, které vyvolávají tzv. toxikomanii. To je drogová závislost, stav psychické i tělesné připoutanosti a závislosti na psychoaktivních látkách, tzv. drogách, které  -  jsouce užívány trvale  -  mají škodlivé důsledky pro jedince i společnost. Typickým představitelem je dávno známé  opium,  připravované z  makovic máku a užívané zejména kouřením k  vyvolávání mimořádných snových  vizí.  Opium obsahuje směs alkaloidů, jako je  morfin (řecký bůh snů se nazýval „Morfeus“),  kodein  nebo  papaverin,  které tlumí bolesti či kašel, ale jsou užívány drogově závislými nešťastníky i jako chemicky čisté látky. Toxikomany hojně užívanou drogou je  heroin  (což je diacetylovaný morfin, který má silnější drogové účinky. Zvláštní skupinou těchto látek jsou takové, které ovlivňují psychiku člověka v  tom smyslu, že specificky způsobují (ve smysli duchovních cílů) rozšíření našeho vědomí a proto mají význam i pro duchovní cestu. V  dalším odstavci využijeme citace z našeho již citovaného preprintu:

 

Zvláštní, sice účinný, ale zároveň riskantní způsob, jak urychlit vývoj na duchovní cestě,  je používání psychodelických látek, což ovšem v současné legislativě většiny zemí světa naráží na meze zákona. V naší knížce již citovaný Prof. MUDr. STANISLAV GROF o tom píše: „Termín "psychodelický" poprvé navrhl psychiatr a výzkumník, zabývající se LSD (LSD-25, - diethylamid kyseliny lysergové - je vysoce účinné psychodelikum) HUMPREY OSMOND, který k tomu byl inspirován korespondencí se zen-buddhistou ALDOUSEM HUXLEYEM. Slovo „psychodelický“ znamená „odhalující psyché“ (odvozeno z řeckého psyché = duše a delein = učiniti zjevným)“. A dále: „... psychodelika - pokud jsou podávána správně, uvážlivě a pod odborným dohledem - představují pro psychiatrii a psychologii mimořádný prostředek. Místo aby vyvolávala specifické drogové stavy jako jiná farmaka, působí spíše jako nespecifické katalyzátory, nebo jako prostředky, připomínající nevědomé stavy. Zvýšením energetické hladiny lidské psychy odhalují její hluboko uložený obsah a vnitřní dynamiku….Užívání psychodelických látek pro léčení, věštění a komunikaci s nebeskými i podsvětními oblastmi pochází již z dávné minulosti lidstva. Rostlinný a vzácně i živočišný materiál, obsahující účinné alkaloidy, navozující hluboké změny vědomí, byl užíván po staletí pro různé rituální a magické účely v primitivních i vyspělých kulturách různých částí světa“. - Psychofarmaka byla využívána k urychlení duchovního vývoje noviců např. i v antických mysteriích. Tehdejší nejvyšší kněží - hierofanti - a také mystagogové spolehlivě ovládali používání těchto metod po teoretické i praktické stránce. Podle knihy PETRA POKORNÉHO „Píseň o perle“ mystagog byl kněz, který uváděl a  zasvěcoval do mysterií, myst (řecky mystés) byl ten, jenž se dával zasvěcovat.  Prof. GROF účinek zmíněných psychofarmak vysvětluje takto: „To jediné, co jsou psychodelické látky schopny vyvolat samy o sobě, je aktivace psychiky a zprostředkování vynoření se nevědomého a nadvědomého materiálu do vědomí. O tom, zda tento proces bude léčivý nebo škodlivý a destruktivní, pak rozhoduje celé spektrum jiných vlivů, které nemají nic společného s farmakologickými účinky psychodelických látek. Protože faktory, související s kontextem a prostředím, jsou tak nesmírně důležité, nelze očekávat žádné zázračné výsledky od samotného podání psychodelik. Je třeba je vždy podávat v rámci komplexního terapeutického programu“.

 

Z hlediska duchovní cesty je nutné říci, že jejich užití má duchovní smysl jedině tehdy, jestliže mu předcházel intenzivní předchozí duchovní výcvik (meditace, kontemplace, speciální koncentrační techniky). Teprve pak účinek psychofarmaka může poutníka na duchovní cestě posunout vpřed, neboť tento předchozí trénink mu umožní, aby se ve stavech vyvolaných psychofarmakem správně orientoval. Jinak může sklouznout jen na prožívání libých či fantastických pocitů a představ a to je cesta k narkomanii. Kvalifikovaný přehled různých psychofarmak a jejich účinků uvádí Prof.MUDr. S. GROF ve svém již citovaném spisu. Zajímavá v tomto smyslu je i kniha „Farmakologie duše“ Doc.MUDr. VLADIMÍRA VONDRÁČKA s dodatkem Dr. IVANA KLÁŠTERSKÉHO „Rostliny působící na duši člověka“.

 

4 .   ZÁVĚR

 

    Abych předešel nadměrnému očekávání a nerozvážnostem v tomto směru u nedočkavých poutníků na duchovní cestě, je nutné říci, že vnější drogová psychofarmaka nejsou žádnou podmínkou pro pokrok na duchovní cestě a že ti, kteří provádějí hluboká duchovní cvičení, si v extatických stavech automaticky vytvářejí ve svých mozcích psychodelické látky vnitřní, vlastní (chemicky to jsou peptidy, tzv. endogenní opiáty), které tam vznikají limitovanou specifickou proteolýzou (podmíněnou duševním stavem) z určitých prekurzorových bílkovin. Vznikají v mozku tehdy, jestliže se jedinec dostane do silných stresových situací, jako jsou vážná zranění, silné psychické emoce, či velmi bolestivá nemoc, neboť tlumí bolesti. Vyskytují se i u zvířat a pomáhají překonávat bolesti obětí po napadení predátory. Tyto látky jsou předmětem výzkumu, některé byly již izolovány, chemicky identifikovány a také i syntetizovány v  laboratoři (např. enkefalin či endorfin), jiné dosud nejsou známy. Tyto látky se také pravděpodobně podílejí na vytváření duševních stavů v procesu umírání člověka (proto umírající krátce před smrtí pociťuje uvolnění od bolestí). Mohou také napomáhat k vytváření různých vizí a tak usnadňovat umírajícím cestu na „onen svět“ formou jakéhosi snu. .Vyskytují se i u mystiků při některých duchovních procesech, souvisejících s duchovní cestou.  –   Proto poutník na duchovní cestě se bez vnějších psychofarmak obejde stejně dobře, jako bez inzerovaného elektronického generátoru mozkových vln. Navíc jejich nekvalifikované podávání může býti zhoubné jak pro zbrklého jedince, tak i pro celou lidskou společnost.

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -