Otakar Mikeš:

 

 

PAUL  BRUNTON  -  VÝZNAMNÝ  MEZINÁRODNÍ  DUCHOVNÍ  UČITEL

 

 

 

1. ÚVOD               

 

      Byl jsem velice potěšen, když mne redakce plzeňské Svobodné Cesty požádala, zda bych pro ni mohl sepsat pojednání o Dr. Paulu Bruntonovi. Jsem totiž přesvědčený víceletý „bruntonovec“; Paula Bruntona považuji za svého hlavního duchovního učitele (i když on nás nabádal, abychom svého nejpřednějšího duchovního Učitele hledali především ve svých nitrech jako své „Vyšší Já“). Stoupenci Paula Bruntona užívají pro jeho běžné označení písmena „P.B.“, což i já v  této eseji budu respektovat. -    Podrobné pojednání o této významné duchovní osobnosti sepsala její velká stoupenkyně Ing. Milada Čapková ve 240ti-stránkové knize „Vzpomínky na Dr. Paula Bruntona“, kterou v  roce 2005 vydalo nakladatelství IRIS (Frýdek-Místek). Z této knížky některé údaje přebírám.

 

      Nauky P.B. jsem více let nejen sledoval a snažil se jimi řídit, nýbrž jsem se pokoušel je  -  dle svých možností  -  i dále šířit. Mnohé z nich jsem zařadil i do mnou hlásaného „Náboženství Moudrosti“ (viz internetovou adresu  www.nabozenstvimoudrosti.cz). Proto jsem nabídku Svobodné Cesty s radostí uvítal a výsledkem je předkládaná esej.

 

 

2. STRUČNÝ  ŽIVOTOPIS  PAULA  BRUNTONA

 

 

      Hned na počátku je nutno říci, že jméno Paul Brunton je pseudonym. Jeho civilní jméno zní Raphael Hurst, což je blízké i Hurstovu nakladatelství v  New Yorku, které zprvu vydávalo Bruntonovy spisy a umožňovalo i kontakt s  ním. P.B. se narodil v  Londýně 21. října 1898. Soustavného vzdělání se mu dostalo na Central Foundation School a na Saint George´s College, které hojně doplnil i soukromými studiemi, jež vyvrcholily doktorátem filozofie.

 

      P.B. začínal jako novinář se zájmem o mystiku, náboženství, srovnávací vědu náboženskou, umění, vědu, literaturu, zejména však o orientální duchovní nauky. Po všestranné činnosti žurnalistické přijal místo šéfredaktora časopisu „World Trade“ a redaktora „The Occult Review“. Později zanechal redakční a vydavatelské práce, aby se mohl cele věnovat cestování a studijním pobytům na mnoha místech světa. Cestoval hojně v Evropě, později na Dálném a Středním východě, posléze pak v Americe (Severní i Jižní) a pak opět v Evropě. Poznal tak důkladně některé asijské země (zejména Indii) a Egypt. Přitom podrobně zkoumal nauky a cvičení svatých mužů, mystiků a duchovních filozofů, když mezi nimi dlouho žil v jejich útulcích a klášterech.

 

      Podrobně popsat jeho cestování a pobyty je rozsáhlý a nesnadný úkol. Začneme Indií. V džunglích pahorkatiny jižní Indie jej Prof. Subramanya Yver zasvěcoval do tajné tradice učení velikého Šankary. Po nějakou dobu žil v ášramu svého učitele Bhagavana Romana Mahárišiho na úpatí „Hory svatého ohně – Arunáčaly“ a společně s ním meditoval. Podrobně o tom píše ve svých „Tajnostech indických“. Při svých studiích byl takém podporován některými vlivnými a mocnými osobnostmi. Tak např. Maháradža z Mysore se skupinou přizvaných učenců mu umožnil speciální pátrání ve vyšší asijské filozofii. V severní Indii mu bylo dáno k dispozici osamělé lesní sídlo na vrcholu hory Keman-Gandi v pohoří Baba Budan s  možností výhledu na tibetské a rozervané himalajské pohoří o délce 1500 mil, jež drží věčnou stráž nad Indií a je svatou zemí pro její obyvatele. P.B.lákala zejména svatá hora Mount Kailas v Tibetu, kam se mu však nepodařilo proniknout. V těchto končinách připravoval své dílo „Moudrost Nadjá“ a  svůj pobyt tam vylíčil ve spisku „Poutník v Himalajích“.

 

      P.B. se však při svém cestování neomezil jen na Indii. Několikrát cestoval i do vzdálenějšího Orientu: studoval  mystiky a duchovní filozofii  v  Číně, v  Japonsku, v tehdejší Francouzské Indočíně, po r. 1948 žil krátce i na Novém Zélandu, v Austrálii, v Hongkongu, ale i na Středním východě a zejména v Egyptě, což podrobně vylíčil ve svém známém spisu „Tajnosti egyptské“. Později se však vrátil do Evropy, kde studoval zejména duchovní památky v  Řecku.  -   P.B. se setkal i s některými význačnými osobnostmi. Nejvyšší duchovní Siamu mu věnoval vzácnou sošku Budhy a Čestný řád,  navázal kontakty s osobním rádcem tibetského Dalajlamy,  poznal také evropského Dr. Steinera (zakladatele antroposofické společnosti), o němž prohlásil, že je velice pokročilý. Setkal se i s několika duchovními adepty, kteří se v tajnosti izolují od veřejnosti. Jmenovitě se zmínil jen o jednom:  Ra-Mak-Hotep ho zasvěcoval do starých egyptských tajností. S některými jinými se spojil v duchovní úsilí o zabránění další expanze nacistů a o jejich porážku. Později tento kruh zasvěcenců usiloval duchovními prostředky o zabránění atomové válce.

 

      Jeho cestování málem ukončila tragedie. Když se vracel z jedné návštěvy Orientu, jeho menší loď byla v suezském zálivu potopena větší lodí, která na ni v noci najela. Větší loď narazila do menší z boku, prorazila jej v blízkosti kajuty, kde spal P.B. Ten tak přišel o svůj majetek, jeho život byl však zachráněn. Pak  -  ze zdravotních důvodů  -  žil po určitou dobu a meditoval v poušti Arizony u mexických hranic a  připravoval další knihy, které pak byly připojeny k deseti již vyšlým svazkům. P.B. však cestoval i po různých zemích „západního světa“, kde měl  své skupiny žáků. Tak např. dle údajů z konce  r. 1937  měl pod svým vedením 400 osob v Dánsku, Norsku, Švédsku a na Islandu, 300 v  Americe,  1500 v  Anglii, 100 v  Maďarsku a menší počet v  několika jiných zemích. V Československu jej za svého učitele považovala a dosud považuje velká skupina poutníků na duchovní cestě, o čemž bude pojednáno v  páté kapitole této eseje.

 

      Z Arizony se P.B. přestěhoval do Švýcarska, kde žil v  Montraux nepříliš daleko od jiného významného duchovního učitele  -  Inda Krišnamurtiho  -  s  nímž se přátelil a často besedoval. Ve  Švýcarsku přijímal i návštěvy svých zahraničních žáků (včetně z českých zemí).Byl schopen s  nimi hovořit nejen anglicky, ale také německy nebo francouzsky. Ke svým žákům byl neobyčejně srdečný, k ostatním lidem byl však dost odměřený a rezervovaný.  -  Jeho způsob života byl v mnoha ohledech omezován: byl přísným vegetariánem (nesnášel ve své blízkosti žádné produkty živočišného původu, např. ani vlněné části oděvu nebo kožené výrobky), byl abstinentem, jídla nesolil, čaj nesladil, některé typy potravy odmítal; bylo obtížné pro něj vařit.

 

      P.B. jako duchovní učitel výrazně ovlivnil spirituální rozvoj mnoha svých stoupenců v řadě zemí světa včetně naší vlasti. Nepřál si však být nějak mimořádně uctíván a nechtěl hrát úlohu formálního gurua, i když ve skutečnosti guruem byl. Své učení rozhodně nechtěl vydávat za nějaké nové náboženství.  Dne 27. července r. 1981 po krátké indispozici ve Švýcarsku (ve Vevery) zemřel ve věku 83 let. V duchovní sféře však s námi žije a působí na nás stále.

 

 

3. PAUL  BRUNTON  A  ŠRI  RAMANA  MAHÁRIŠI

 

 

      Z pobytu P.B. v Orientu je u nás nutno zvláště zdůraznit jeho setkání s Bhagavanem Ramanem Mahárišim v Indii, v  jehož ášramu delší dobu pobýval, spolu s ním meditoval  a stal se jeho žákem. (Slovo „Mahá riši“ znamená „Veliký zřec“).Toto zdůraznění je v naší vlasti důležité, protože indický duchovní učitel Šri Ramana Maháriši je v českých zemích velice oblíben, i když nás nikdy nenavštívil. Za svou popularitu zde vděčí právě P.B., který západní svět (včetně naší vlasti) s  jeho učením seznámil. Po návratu do Evropy byl s Mahárišim v duchovním spojení, ale přesto mu každý měsíc psal dopis. V českých zemích jsou tyto nauky chápány, jako kdyby byly zprostředkovávány dvěma velkými duchovními světly: Paul Bruntonem  a  Ramanem Mahárišim.

 

      Avšak P.B. na učení Bhagavana Ramana  neustrnul, i když je dobře chápal a trvale uznával. Ve svých duchovních studiích se obracel i k jiným zdrojům vrcholné orientální duchovní moudrosti, k čemuž byl plně kvalifikován. Když později (v předmluvě ke svému stěžejnímu spisu „Skytá nauka za jógou“)  dokonce kritizoval různé nepořádky v  Ramana-ášramu (způsobené však Ramanovým bratrem  Mirendadžandem, který tam měl pečovat o organizační náležitosti), vzbudil tím nevoli u některých uctívačů  Ramana Mahárišiho, neboť oni to považovali za nevhodný postoj žáka ke svému učiteli. Proto určitá část těchto uctívačů Bhagavana Ramana se chtěla k jeho učení přibližovat přímo (nikoli prostřednictvím P.B.).To pak vyvolávalo v českém duchovním snažení určitý rozpor.

 

      Aby tomu čelil, P.B. vícenásobně zdůrazňoval, že si Šri Ramana Mahárišiho trvale váží (za jeho  života i po jeho smrti)  a  že zmíněná kritika se netýkala jeho duchovní bytosti,  nýbrž jen určitých vnějších okolností v Ramana-ášramu. Takže naši čeští duchovní poutníci mohou klidně setrvávat na své ideální představě dvou velkých světel, která jim ozařují jejich duchovní cestu.

 

 

4. NAUKA  PAULA  BRUNTONA  A  JEHO  LITERÁRNÍ  DÍLO

 

 

      Jak bychom ve stručnosti mohli popsat nauky P.B.?  Studujeme-li jeho spisy v pořadí jejich vydání, můžeme zjistit, že je v nich patrný určitý vývoj názorů, což jistě není překvapující. Počáteční formy jeho učení jsou již dost duchovně pokročilé, jak jsou ventilovány v  jeho úvodním spisu k celé nauce, tj. v „Tajné stezce“. Již tam objasňuje čtenáři pojem „Nadjá“ (anglicky „Overself“) a uvádí duchovní cvičení, směřující postupně k  jeho odhalení, sestávající z  relaxace, regulace dechu jako způsobu vedoucího k ovládání myšlenek a  k  meditaci, jakož i k probuzení intuice. Hodnotí i duchovní význam krásy a neopomíjí inspirovanou činnost v tomto světě. Tyto směrnice jsou prohlubovány v další knize „Vnitřní skutečnost“, kde se obírá úvahami o tom, co je to Bůh a jaké mají být formy zdravého náboženství, způsoby jógy a snaží se napravovat omyly člověka na duchovní cestě.

 

      Výhledy na Tibet a Himaláje je inspirována další kniha „Hledání Nadjá“. Co a kde je naše opravdové „Já“? Co je to „duše“? Existuje nesmrtelnost? Co je to Věčnost? Co jsou nebesa?  Tyto a podobné otázky trápily mudrce starověku a nutí i nás k hledání současných duchovních odpovědí.  -   Základním  východiskem k  duchovní cestě člověka je dávno známá věta: „Člověče, poznej sama sebe!“  Cesta k  tomu vedoucí je meditace. Stačí k  ní půl hodiny (třeba i 20 minut) denně, více je zbytečné. Je však nutné meditaci převést plynule do bdělého stavu jako její pokračování. Při meditaci se nesmí usínat. Skupinová meditace žáků je správná jen s učitelem, jinak může být i škodlivá. Žák však může společně meditovat s jedincem, který je pokročilejší, než on sám. Je nutno si uvědomit, že meditující žák ovlivňuje i  široké okolí, aniž by si toho byl vědom. Mistr doporučoval, aby  se meditace při astronomicky vhodných příležitostech (jako je novoluní, úplněk, slunovrat apod.) prodloužila až na dvojnásobek.

 

      P.B. věnoval velkou pozornost vzájemnému vztahu tzv. Dlouhé a Krátké cesty (nebo  -  jak to opravoval  -  Dlouhé a Krátké stezky). Poněvadž jde o obšírnější úvahy, odkazuji na zmíněnou knihu  Milady Čapkové „Vzpomínky“, kde je o tom jednáno na str. 146-152 a 230-233. (O Dlouhé a Krátké cestě pojednává na str. 199-203 i má knížka „Sádhaná – duchovní cesta“, kterou vydalo Nakladatelství Unitaria v  r. 1992.). Mistr také doporučoval při svých snahách zaujímat určité tělesné pozice, zobrazené na str. 122  citovaného spisu Milady Čapkové.  -  P.B.  věřil  v  reinkarnace  a  měl  rád  číslo 7. On ovládal dokonale různé formy jógy a ve styku s ním se v  mnoha případech  projevovaly udivující různé tzv. paranormální jevy. On však sám zdůrazňoval různým formám psychismu, vizím, „zázrakům“ atd. nevěnovat příliš pozornosti, poněvadž jde přitom vlastně jen o různé formy  zjemněného materialismu, spojené s  vazbou na ego. Jako součást duchovní cesty doporučoval vegetariánství,  alespoň občasné půsty a  zlepšování charakteru žáků. Smrt podle P.B. je jen přestupem do jiné (lepší) formy bytí.

 

      Jakým postupem by se podle P.B. měl ubírat vývoj přijímání spirituálních nauk u pokročilejších poutníků  na duchovní cestě?  Tento postup by mohl být charakterizován formami jógy, které by žák měl postupně studovat. K jejich vyvrcholení P.B. jednoznačně doporučuje džnana-jógu, což naznačuje příklon k duchovně orientované filozofii. Podle něj je potěšitelné přejít od mystické pravdy k  pravdě filozofické. Skutečně sám  P.B. dovršil vývoj jím hlásaných nauk tzv. mentalismem. Tato filozofie nám říká, že Základem všeho bytí (tj. základem existence transcendentního Boha ve Věčnosti) je Mysl  a celý vzniklý vesmír je projevem z  Mysli vyzařované  Kosmické Mysli  (v níž je Bůh imanentním Principem). V tomto pojetí je vesmír jen myšlenkou Boha.  -  Mistr nás přitom nabádal, abychom opustili materialistickou myšlenku na své ego a abychom své pravé Já hledali v  Mysli.  Tělo je jen určitý myšlenkový útvar. V  Mysli  je naše pravé    (Nadjá).

 

      Pokud bychom ke konci této kapitoly chtěli celkově a krátce zhodnotit nauky P.B. ze současného hlediska postmoderního Náboženství Moudrosti, musili bychom  se především  -  dle mého mínění  -  poklonit jeho hluboké moudrosti, jejíž četné prvky jsme do tohoto duchovního učení budoucnosti s pokorou ochotně převzali. Na druhé straně však nemůžeme nekriticky přejímat některé vedlejší výroky (jichž se v  podání „Vzpomínek“ Milady Čapkové vyskytuje dost), poněvadž dle názoru současného poutníka na duchovní cestě nemají daleko k nereálným pověrám a určité formě nekritické bigotnosti k „Velikému Mistru“. Dále se jistě kriticky postavíme k  některým vyhroceným osobním rozporům, které mají daleko k opravdovému duchovnímu nadhledu. Věřme, že pokročilý současný poutník na duchovní cestě se  v  tom všem dokáže moudře orientovat. Proto nechť poslední věta našeho celkového zhodnocení nauk P.B. zní: „Děkujeme za poselství Moudrosti z duchovních Výšin“.

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . -

 

      P.B. sepsal své učení v  řadě spisů, které byly přeloženy do 13 jazyků. Těšily se velkému zájmu čtenářů. Tak např. „Tajná Stezka“ byla v Anglii vydána osmadvacetkrát. Seznam prvých vydání spisů P.B., které byly přeloženy do češtiny ještě za jeho života, jsem uveřejnil na konci své již citované knihy „Sádhaná“. Tento seznam otiskujeme jako přílohu k  této eseji. Po jeho smrti vycházejí další spisy pod jeho jménem, které však nemohly být autorizovány. Sepisují je jeho žáci na základě různých útržků s  jeho poznámkami, pocházející z jeho pozůstalosti. Jejich seznam je zveřejněn na poslední stránce „Vzpomínek“ Milady Čapkové.

 

      K uctění památky na P.B. byla v USA pod vedením Kennetha Thurstona Hursta založena „The Paul Brunton Philosophic Foundation“, která vytvořila jakési muzeum tohoto učitele a ve spojení s nakladatelstvím Larson vydává nejen všechny publikace P.B. (psané za jeho života i posmrtné), ale také různé spisy a publikace sepisované o něm. Adresa:  PBPF Larson Publications, 4936 Route 414 / Burdett, NY 14818 USA. V  naší republice se soustavným vydáváním bruntonovské literatury zabývá Nakladatelství IRIS RR, P.O.Box 91, 738 01 Frýdek-Místek. Jako doušku k tomuto odstavci je nutné dodat, že prostřednictvím ses. Milady Michalové (vedoucí unitářských žen) se  na  překladu prvých posmrtných spisů P.B. podílela i Unitaria, jejíž nakladatelství vydalo tři  („Perspektivy I“, „Perspektivy II“ a „Meditace“).

 

 

5. NÁVŠTĚVY  PAULA  BRUNTONA  V  NAŠÍ  VLASTI

 

 

      Tak jako u mnohých jiných zájemců i pro budoucí české „bruntonovce“ měl velký význam český duchovní učitel a okultista Karel Weinfurter a jím založená společnost a časopis „Psyché“. Jeho stránky informovaly i o zajímavém anglickém autoru Paulu Bruntonovi a jím vydávaný časopis „The Occult Review“ byl čten i  v Praze. P.B. pro tento český časopis „Psyché“ postupně zaslal pět různých článků, které vzbudily velký zájem. Několik členů Weinfurterova sdružení „Psyché“ se rozhodlo pozvat P.B. do Prahy. On pozvání přijal, neboť končil jeden ze svých pobytů v Indii  tak se cestou domů mohl stavět v  Československu. Přijel vlakem z Vídně  v  září 1937. Byl srdečně uvítán a duchovní kontakty s  ním (meditace) se odehrávaly v soukromých bytech, např. u  Weinfurterů. P.B. a K. Weinfurter si zprvu dobře rozuměli, měli k sobě duchovně i osobně  dost blízko a Weinfurter překládal spisy P.B. do češtiny.

 

      Během svého pobytu v Praze se Mistr rád procházel její přírodou, ve Stromovce se mu líbilo zejména hezké jezírko, kde večer  -  po odchodu návštěvníků a dětí  -  pociťoval duchovní atmosféru a sedě na lavičce u jezírka rád meditoval. Ve své oblibě měl i návštěvy Petřína. P.B. se při své prvé návštěvě neomezoval jen na Prahu. Přijal pozvání Arnošta Čapka k  návštěvě rodového sídla v Košátkách  (kde svůj letní prázdninový pobyt často trávil i K. Weinfurter). Navštívil také Karlovy Vary a Jáchymov. Milada Čapková (starší) ve své knížce „Vzpomínek“ líčí i kontakty Milady Čapkové (mladší), tj. své tehdy jedenáctileté dcerky s  Mistrem, která se později po provdání jmenovala Michalová a která se  stala vedoucí unitářských žen v Praze. P.B. strávil v Československu 28 dní.  Dne 28.9.1937 odjel do Maďarska.

 

      Dozvuky jeho prvého pobytu v ČSR však nebyly šťastné. Původní přátelský vztah P.B. a K. Weinfurtera byl ukončen, a to opět v souvislosti s aktivitami bratra Ramana Mahárišiho, který se měl starat o určité organizační zajišťování funkce Ramana-ášramu a který si začal dopisovat s K. Weinfurterem, jenž jej pak považoval za zodpovědného reprezentanta Ramana-ášramu. To pro P.B. nebylo přijatelné, neboť K. Weinfurter na základě této korespondence odmítal a kritizoval některé podstatné části Bruntonova učení. K. Weinfurter tak přestal s překládáním spisů P.B. a původní přátelská spolupráce se společností „Psyché“ byla zcela ukončena.

 

      Další pohroma pro hnutí „bruntonovců“ u  nás znamenala nacistická okupace ČSR, její rozbití a vznik „protektorátu“. „Bruntonovci“ začali být pronásledováni. Němci totiž mysleli, že zájem českých stoupenců o duchovní cestu je jenom fingovaný a že se za tím vším skrývá jen nějaké podzemní protihitlerovské hnutí. Kontakty s Mistrem byly tak dočasně ukončeny a  k  dalším došlo až po skončení války.

 

      K druhému pozvání  Mistra do naší vlasti došlo až v  r. 1948. Do Prahy přiletěl 9.září. Byl ubytován v hotelu „Šroubek“ (později přejmenovaném na „Evropa“). První schůzka s  ním  se uskutečnila  v  bytě „duchovní souputnice“ Mistrem určeného oficiálního prostředníka pro české země  -  pana Josefa Hoznourka  -   tj. u  Ludmily Zelenkové. Další skupina žáků se s  P.B. sešla v atelieru sochařky Marie Marešové v Dejvicích. Schůzky s meditacemi pokračovaly na různých místech, také u nám dobře známého Dr. Eduarda Tomáše. Mistr však si i sám zval některé osoby na oběd. Pozval též MUDr. Svobodu, bývalého lékaře Prezidenta Masaryka, kterého si velmi vážil. Rovněž pozval Dr. Otakara Čapka, který převzal vedení spolku „Psyché“ po zesnulém K. Weinfurterovi. Další návštěvy a společné meditace jsou podrobně popsány v již citované knížce Milady Michalové. Dne 18. září 1948 skončil druhý pobyt P.B. v naší vlasti a Mistr odletěl do Holandska.

 

      Ke konci této kapitoly je nutné se zmínit i o osudu „bruntonovců“ v období bolševické totality. Je jasné, že toto hnutí komunistům z ideologických důvodů nevyhovovalo, považovali je za ilegální a pátrali po jeho aktivitách. Po zvážení situace „bruntonovci“ přistoupili k radikálnímu, ale riskantnímu řešení. Rozhodli se „obětovat“ jednoho svého stoupence (jméno pochopitelně neuvádím), aby se dobrovolně přihlásil tajné policii jako informátor o aktivitách tohoto hnutí. Policie tak dostávala jen informace, které jí „bruntonovci“ chtěli sdělit, což tyto aktivity trochu krylo.

 

 

6. MŮJ  OSOBNÍ  VZTAH  K  PAULU  BRUNTONOVI

 

 

      Jako mnoho českých poutníků na duchovní cestě, pociťujících ve svých srdcích religiozitu, avšak odmítajících církevní dogmatiku, i já jsem své duchovní snahy začínal pod vlivem Karla Weinfurtera, a to podle jeho významného spisu „Ohnivý keř – odhalená cesta mystická“. Křesťanskou necírkevní mystiku jsem pěstoval více let. Když se však na trhu objevily české překlady knih Dr. Paula Bruntona, pochopil jsem po čase jejich hlubší smysl a rozhodl jsem se přestoupit od mystických cvičení podle „Ohnivého keře“ k  naukám P.B. On ve svých českých překladech uváděl jako svého reprezentanta pro kontakty pana Josefa Hoznourka. Proto jsem p. Hoznourkovi napsal dopis s  prosbou o bližší informace. Bylo to za totalitního komunistického režimu v  naší vlasti a tak p. Hoznourek (sám formálně člen KSČ  -  jeho odznak na klopě mne při prvém setkání velmi překvapil)  si mne po všech stránkách (zejména však po té duchovní) prověřoval, z  části s  pomocí jeho „duchovní souputnice“  paní Ludmily Zelenkové. Nakonec se rozhodl mne mezi „bruntonovce“ přijmout.

 

      Pozornost samotného P.B. jsem získal tím, že jsem jakožto vědecký pracovník významného pracoviště Československé akademie věd  (byl to Ústav organické chemie a biochemie) měl možnost i za totalitního režimu v šedesátých letech cestovat do západních zemí na různé vědecké kongresy, čehož jsem využíval k tomu, že jsem mu z různých zemí posílal dopisy jeho českých stoupenců  (normální pošta od nás na Západ byla tajnou policií kontrolována). S tímto poselstvím jsem navštívil i zmíněné Hurstovo nakladatelství v New Yorku zároveň  s  žádostí o umožnění osobního kontaktu s Mistrem. Ten však tehdy nebyl dosažitelný.

 

      P.B. zastával názor, že je možné mezi žákem a učitelem navázat duchovní kontakt i s pomocí osobních fotografií. Od té doby proto na mém psacím stole stojí  jeho velká fotografie, na kterou jsem se kdysi soustřeďoval. Mistru jsem ze Švýcarska zaslal i svou vlastní fotografii. Měl jsem možnost pozorovat  jemné duchovní působení,  navázané touto cestou.

 

      V  určitém období „bruntonovská“ rodina jednoho pražského známého herce se snažila zorganizovat ilegální skupinové setkání s Mistrem v jednom hotelu na jugoslávsko-italské hranici  (to tehdy bylo v Titově Jugoslavii možné). Mistr napsal pražským organizátorům, že si přeje, abych na toto skupinové setkání byl pozván i já (v tomto smyslu jsem byl organizátory kontaktován). Bohužel, toto setkání se nakonec neuskutečnilo.

 

      Přesto P.B. považuji za svého hlavního vnějšího učitele, který mi ukazuje cestu k mému Nejvyššímu Učiteli Vnitřnímu. Tak  P.B. pro mne trvale představuje velké duchovní Světlo, ozařující mou duchovní cestu. Avšak tak,  jako se P.B. neomezoval jen na učení Šri Ramana Mahárišiho, i když ho až do konce svého života ctil, tak ani já se neomezuji jen na nauky P.B. a studuji i jiné zdroje poznání  pro své „Náboženství Moudrosti“,  které hlásám;  jeho duchovní osobnost však trvale ctím.

 

 

7. ZÁVĚR

 

 

      Ve své eseji jsem se snažil vylíčit Dr. Paula  Bruntona,  jeho život, učení, literární produktivitu a duchovní aktivity tak, jak se mi to jeví z  mého duchovního  pohledu. Mohu říci, že P.B. si své poměrně velké české obce příznivců  velice vážil a své poslání v  ní chápal jako určitý osudově významný a vyššími duchovními silami řízený proces, který má naši vlast dovést k  uskutečnění důležitého  budoucího kroku ve vývoji lidstva. Měli bychom se všichni snažit ke splnění tohoto vznešeného poslání co nejlépe a nejkvalifikovaněji přispět. Cesta k  tomu vede přes vlastní duchovní vývoj každého z  nás.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . -

 

PŘEHLED PRVÝCH VYDÁNÍ ČESKÝCH PŘEKLADŮ SPISŮ PAUL BRUNTONA

(Převzato ze spisu „Sádhaná – duchovní cesta“)

 

  1. Paul Brunton: „Tajnosti indické“.  (Ze spisu „A Search in  Secret India“ přeložil Karel Weinfurter). Vydala  „Psyché“, Praha, 1937; 227 stran.
  2. Paul Brunton: „Tajnosti egtyptské“.  (Ze spisu „A Search  in  Secret Egypt“ přeložil Karel Weinfurter).  Vydala   „Psyché“,  Praha, 1937; 274 stran.
  3. Paul Brunton:  Tajná stezka“.   (Ze spisu  „The  Secret Path“  přeložil Karel Weinfurter).  Vydala „Psyché“, Praha, 1938; 227 stran.
  4. PhDr.  Paul Brunton:  „Vnitřní skutečnost“.   (Ze spisu  „The  Inner Reality“ přeložil Jiří Poborák;              Americký vydavatel později publikoval knihu pod názvem „Discover Youself“). Vydalo nakladatelství                      Eduarda Weinfurtera,  Praha, 1939; 367 stran.
  5. PhDr.  Paul Brunton:  „Hledání Nadjá“.    (Ze spisu   „The  Quest  of   the  Overself“ přeložil Jiří Poborák). Vydalo nakladatelství Eduarda Weinfurtera, Praha, 1939; 391 stran.
  6. PhDr.  Paul Brunton:  „Poustevník v Himalajích“.  (Ze spisu „A  Hermit in the  Himalaya“  přeložil  Ing. Jiří Elger).  Vydal Petr Jež, 1947; 262 stran.
  7. PhDr.  Paul  Brunton:  „Skrytá nauka za  jógou“.   (Ze spisu „The Hidden Teaching Beyond Joga“ přeložili  Ing. Arnošt Čapek a  Marie Marešová).  Vydal Petr Jež, 1947; 485 stran.
  8. PhDr.  Paul  Brunton:   „Skrytá nauka za jógou II. (Moudrost Nadjá)“.  (Ze spisu „The Wisdom of the Overself“  přeložil Ing. Jiří Elger).  Vydal Petr Jež, 1947; 539 stran.

 

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -