Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

ATEISMUS  -  METLA  NEBO  PŘÍNOS  PRO  POSTMODERNÍ  NÁBOŽENSTVÍ ?

 

    Co je to ateismus? Encyklopedie nám říká, že je to názor, popírající existenci nebo jakoukoli možnost poznání boha. Jeho název byl odvozen jako protiklad ke slovu  teismus, což je náboženská víra v existenci osobního Boha, nazývaného řecky Theos. Takováto víra doprovázela formou různých náboženských formací vývoj lidstva po tisíciletí. Jak je tomu však v  současnosti a jak tomu bude zejména v  budoucnosti? Je pravda, že ve vyspělých zemích (a zejména v  naší vlasti) existuje dnes narůstající skupina údajných ateistů. Mnozí z nich však odmítají Boha jen v  tom osobním podání, jak Ho prezentují mnohé církve, ale nikoli ve filozofické podstatě. Rovněž pojem bez vyznání značí jen nepříslušnost k církvím. Takový člověk může mít svou vlastní, leckdy i velice krásnou víru. Ovšem principiální ateisté existují, není jich však příliš velký počet. V dalším přínosu k této otázce přeberu citaci ze své promluvy „Futurologie vztahu náboženství a vědy“, kterou jsem přednesl dne 10.4.2007 v pražské Unitarii. Zní takto:

 

    „Je nutné si uvědomit, že ateismus má dvě odlišné formy. Jednu z nich, bojovný antináboženský ateismus bolševického ražení, typický pro období revolučních vln ve vývoji lidské společnosti, jsme i u nás zažili. Ten bojuje nejen proti víře v Boha, ale i proti negativním rysům degenerujících forem současného církevnického náboženství. Tato forma ateismu však často mívá řadu negativních rysů, typických pro potírané degenerující církevnické formy, ale postrádá ony pozitivní rysy, kterými jednotlivá náboženství lidskou společnost nesmírně obohatila. Nejsou zde např. ani stopy po té úžasné inspiraci při vytváření tisíciletých kulturních hodnot, které velkolepým způsobem doprovázely vývoj lidské společnosti. A ve smyslu etickém antináboženská forma ateismu nijak pozitivně nepřispěla ke zlepšení lidské morálky. Není také schopna poskytnou člověku útočiště v takových nesnázích nebo tragických situacích, které nejsou racionálně řešitelné. -  Ateismus měl však i takové formy, které nebyly antináboženstvím. Příkladem takového osvíceného duchovně pojatého ateismu je učení Gautama Buddhy, které bylo reflexem některých ateistických partií prastarých posvátných véd, aranjak a upanišad. Buddha nepotřeboval a nevyznával teistické bohy, avšak neútočil bojovně na stávající hinduistická náboženství, plná bohů. Jeho učení, založené na uznávání univerzálního Zákona (tzv. Dharmy) a zákona příčiny a následku (tzv. karmanu) prorůstalo téměř nekonfliktně skrze teistické podhoubí tehdejší Indie ke světlu poznání. A tak Buddhovo učení nám může býti příkladem náboženské snášenlivosti k různým světonázorovým formám.

 

    Dle mého mínění moderní náboženství by však mělo studovat nejen ušlechtilý duchovní ateismus Buddhova typu, ale i bojovný antináboženský ateismus revolucionářů. Mělo by se snažit pochopit zdroje jeho tendencí a být tak dobré a ušlechtilé, aby odolávalo i jeho kritikám. Proto stoupenci moderního náboženství  by ateismus měli také studovat. Je to koště na vymetání nešvarů a pomocník při zbavování se dogmatismu, pověr, omezenosti a bigotnosti. Nemusí se ho bát. Tím přeci není řečeno, že by ateismus měli vyznávat jako svůj světonázor! Moderní náboženství by mělo tolerantně připouštět i spolupráci s osvícenými ateisty v takových úsecích svých společenských snah, kdy jde o vytváření významných hodnot pro lidskou společnost, přičemž tyto snahy přesahují možnosti samotného náboženství. To přeci neznamená, že by tím modernímu náboženství hrozilo sklouznutí na pozice nesnášenlivých bojovných antináboženských dogmatiků. Pamatujme: ateismu se bojí jen takový věřící, jehož víra není příliš pevná! Opravdový  v pravdě zakotvený stoupenec moderního náboženství budoucnosti, který svou víru zakládá jak na jasném intelektuálním pochopení jeho náboženské doktriny, tak i na jistotě, pramenící z duchovního ponoření se do hlubiny ve svém nitru (do svého Vyššího Já, kde září Paprsek Boha nám všem vrozený) se nebude bát žádných forem ateismu! Takový věřící přeci musí umět stát nad všemi podobnými pomíjejícími protiklady, charakteristickými pro pojmové myšlení člověka. Pamatujme: V těch největších hlubinách  Moudrosti  -  za hranicemi  pojmového myšlení  -  není přeci žádný teismus ani ateismus. Tam je jen nejhlubší Mír Nejvyšší Pravdy, která stojí nad všemi protiklady“.

 

    Posuzujeme-li ateismus z uvedených hledisek, pak jej nemůžeme považovat za hrozbu univerzálnímu nedogmatickému a vědě blízkému postmodernímu náboženství budoucnosti, které se pomalu začíná ve světě formovat. Takové nové náboženství, zbavené různých dávných pověr, se přeci nemusí ateismu bát, nýbrž jej může považovat za pomocníka při zbavování se různých teologických závislostí,  pověr a přehnané bigotnosti. Takový ušlechtilý ateismus Buddhova typu přeci není v  rozporu s možností opravdové hluboce pojaté víry či přesvědčení člověka. Proto ti, kteří k vytváření zmíněného postmoderního náboženství přispívají, by měli také studovat všechny formy ateismu, aby se vyvarovali kooptace starých přežilých představ do nově vytvářeného postmoderního duchovního učení.

 

- . - . - . - . - . - . - . - . - . - . -