Ing.Dr. Otakar Mikeš, DrSc.:

 

ALKOHOL  A  DUCHOVNÍ  VÝVOJ

 

1. ÚVOD

 

    V předvánočním čísle Unitářských listů (r. 2007)  jsme přinesli článek, nazvaný „Drogy a duchovní vývoj“. Tam jsme nazvali drogy „metlou lidstva“ a  vystoupili jsme proti jejich zneužívání na duchovní cestě. Tento postoj však vyvolává odpor stoupenců legalizace tzv. „měkkých drog“, mezi něž počítají tzv. marihuanu, což je produkt jednoleté jedovaté rostliny (indického konopí), která produkuje drogu hašiš. Užívá se zejména formou kouření nebo žvýkání a někdy se přidává i do cukrovinek. Čím argumentují tito stoupenci? Říkají, že naše zákony netrestají konzumenty jiných rozšířených „měkkých drog“, mezi něž počítají alkohol a nikotin. Proč by se tedy měli trestat jedinci, užívající  údajně  neškodnou a někdy i léčivou marihuanu? Považujeme proto za vhodné se v  tomto článku vyjádřit (z hlediska Náboženství Moudrosti) k otázce možnosti užívání alkoholu pro ty nábožensko-filozoficky orientované poutníky, kteří nastoupili nebo už déle rozvíjejí svou „duchovní cestu“. Otázkou přístupu k další zmíněné látce  -  nikotinu  -  se z duchovního hlediska budeme zabývat v nějakém budoucím samostatném pojednání.

 

    Napřed  -  jak je tomu v našich článcích obvyklé  -  musíme stručně pojednat o obou výchozích pojmech: alkoholu a duchovní cestě. Alkoholy  jsou z chemického hlediska hydroxyderiváty alifatických i dalších nearomatických uhlovodíků o chemickém vzorci R-OH, kde –OH je tzv. hydroxylová skupina a  R- je např. alkyl (ať už substituovaný, nebo ne). Pro člověka jsou velmi významné dva alkoholy: (1)  Prudce jedovatý methanol neboli methylalkohol CH3-OH (v těchto vzorcích C znamená atom uhlíku, H vodíku a O kyslíku), který se vyskytuje v tzv. denaturovaném lihu a jiných závadných lihovinách; jeho požití (k němuž občas u neukázněných alkoholiků dochází) může  vyvolat oslepnutí. (2) Nejznámějším poživatelným alkoholem  je tzv. ethanol neboli ethylalkohol CH3-CH2-OH. Vyrábí se alkoholickým kvašením cukrů, nebo (pro chemické účely) hydratací ethylenu. Pro potravinářské účely se hodně zdaňuje a proto pro nepotravinářské účely se tzv. denaturuje, aby se stal nepoživatelným. Je základní látkou všech alkoholických nápojů, zejména piva, vína, destilátů a různých likérů. Přidává se někdy i do některých bonbonů a občas slouží i k jednoduché desinfekci. Jeho nadměrné požití vyvolává zvýšené opojení (tzv. opilost) a může vésti i k vážné otravě. U některých jedinců způsobuje nekontrolovaný návyk, který je obtížně zvládnutelný a vyžaduje často ústavní léčení.

 

    Duchovní cesta  je soustavná snaha člověka o rozšíření svého vědomí,  o překročení hranice omezeného „malého já“ člověka, o přiblížení se božství (Absolutnu) a posléze o vědomé splynutí s ním. O různých formách rozšiřování našeho vědomí bylo podrobně pojednáno v citovaném předvánočním článku o drogách a proto nemá smysl se zde opakovat. Velmi podrobné pojednání o duchovní cestě je obsahem knížky (219 stran) „Sádhaná  -  duchovní cesta“, kterou vydalo nakladatelství Unitaria v r.1992  a která je dosud levně k dostání v sekretariátu Unitarie v I.p. v Karlově ulici na Starém Městě v Praze.

 

 2. MŮŽE  POUTNÍK  NA  DUCHOVNÍ  CESTĚ  POŽÍVAT  ALKOHOL ?

 

    Čtenáře asi udiví, že se k této otázce vyjádříme kladně. Alkohol totiž není látkou našemu organismu cizí (jako nějaká vnější do našeho organismu vpravená droga). Je v nás v nepatrném množství trvale přítomen a účastní se našeho metabolismu (látkové výměny). Kromě toho stoupenci Náboženství Moudrosti (viz internet  www.nabozenstvimoudrosti.cz  ) se nechtějí tvářit duchovněji, než veliký prorok lidstva  -  všem známý Ježíš Nazaretský  -  který nebyl ani abstinentem, ani vegetariánem. Jakožto příslušník židovského národa pojídal v termínech určených hebrejským náboženstvím svého beránka a vypití číše červeného vína určil dokonce jako obřad, který má po jeho smrti připomínat jeho památku. Tato benevolence našeho duchovního učení má však své meze. Prakticky:  jeden až dva půllitry piva nebo dva až čtyři decilitry vína normálního dospělého člověka sice neopijí, ale v  jeho metabolismu zanechají určité zvýšené množství alkoholu, které snižuje jeho pozornost a proto by takový jedinec po jejich vypití neměl řídit motorové vozidlo nebo nebezpečné stroje, ani pracovat ve výškách nebo na jiných nebezpečných místech. A jak je tomu u destilátů nebo likérů? Tam je nutno být ještě opatrnější. Padesát až sto gramů vodky (např. jakožto přípitek) sice běžného dospělého člověka zpravidla rovněž neopijí, avšak v metabolismu vhledem ke své koncentraci zanechávají větší množství alkoholu, proto v  těchto případech musíme být zvláště opatrní.

 

    A jak je tomu u nealkoholického piva? To se vyrábí z obyčejného piva odstraňováním alkoholu. Tento proces však není dokonalý, malé množství alkoholu tam zbývá, které však není běžnými kontrolními přístroji zjistitelné. Jestliže však žíznivec vypije rychle po sobě několik lahví nealkoholického piva, tato residua se sčítají a takový jedinec neobstojí  bez pokuty při policejní zkoušce aparaturou na kontrolu dechu řidičů. Upozorňujeme také, že při načínajícím zkvašování různých cukernatých moštů, kompotů a podobných poživatin vzniká i určité množství alkoholu. Konsument takovýchto mírně zkvašených produktů se také může dostat do svízelů při dechové zkoušce řidičů.

 

    Podle duchovního učení Náboženství Moudrosti  malé  množství alkoholu podávané občas našemu organismu nejen neškodí, ale může mu i prospívat. Kvalitní vína v sobě obsahují kromě alkoholu i některé významné látky, které např. potlačují nádorová onemocnění a tak v zemích, kde se taková vína často konzumují, byl zjištěn nižší výskyt rakoviny. Vína však obsahují i jiné zdravotně významné látky. Rovněž kvalitní pivo obsahuje některé organismu prospěšné látky, které se mohou uplatnit i při léčení určitých chorob. Jestliže naše duchovní učení alkoholické nápoje nejen nezakazuje, nýbrž dokonce doporučuje, přesto velmi rozhodně odmítá jejich  nadměrné  užívání. Např. ve skriptech, vydaných pražskou Unitarií hned po sametové revoluci a nazvaných „Etika duchovně vyspělého člověka“ se pod normou č. 15 píše:  „Abych si udržel(a) tělesné i duševní zdraví, jím jen mírně, nekouřím,  neopíjím se  a neužívám žádné drogy, nestřídám sexuální partnery, občas se postím, pravidelně tělesně cvičím, chodím často do přírody a kontroluji a občas rozebírám své duševní procesy“. Kromě toho v „Zásadách stoupence Náboženství Moudrosti“ je pod číslem VI uvedeno: „Zásadně nekouřit,  neopíjet se,  neužívat žádné drogy, vystříhat se sexuální promiskuity, nelhat a nekrást“.

 

3. ZÁVĚR

 

    Z výše uvedených důvodů nemůžeme považovat alkohol za „měkkou drogu“, proto jeho užívání  v malé míře  nejen tolerujeme, ale ze zdravotních důvodů přímo doporučujeme. To však neplatí pro ty alkoholiky, kteří se léčí ze závislosti na alkoholu. Ti se musí jeho požívání vystříhat i v té nejmenší míře a neměli by ani navštěvovat setkávání  přátel, kde se alkohol pije a voní. U zdravého dospělého člověka bez sklonů k narkomanii však proti mírnému užívání námitky nejsou. Co však rozhodně a rázně odsuzujeme, je  opilství.  Takoví jedinci nejen škodí svému zdraví, znechucují své okolí, rozvracejí své rodiny a v opilosti často páchají i trestné činy. Proto poslední věta zní:  alkohol ano, ale s mírou!

 

-         . - . - . - . - . - . - . - . - . - . - . –